Egypťan Sinuhet

Dětství strávené v domku s čadícím ohništěm uplyne jako voda a ze Sinuheta se stává nadějný mladý lékař, a protože zároveň musí být podle dobových zvyklostí i knězem Amonova kultu, nehlédne tedy i do zákulisí církevních tajů.

Ve starověkém Egyptě vládl přísný kastovní systém, na jehož vrcholu stál faraon se svou rodinou, o něco níže kněží a šlechta. Na opačném konci byli ti, kteří se (jak roztomile řečeno!) narodili s lejnem mezi prsty u nohou - obyčejní lidé. Ale i mezi těmi nejnižšími ještě bylo možno najít vzájemnou nevraživost a vyvyšování navzdory společné bídě. Náš hrdina projde napříč celým společenským spektrem, pohybuje se v blízkosti samotného faraona, putuje s vojskem, dopadne na samé dno společnosti a ne vždy udrží svůj štít čistý.

Vojenská anabáze zavede Sinuheta do dalekých krajů, pozná vladaře těchto zemí i obyčejné lidi, získá značný majetek a věhlas, jenže nic netrvá věčně a nic není na tomto světě jisté a neměnné.

Tento román, popisující tehdejší politickou, společenskou a hospodářskou situaci popisuje mnohé nám známé fenomény: lidské povahy jsou pořád stejné, politické zákulisní tahanice také rozhodně nejsou vynálezem novověku, a co je opravdu věčné, je láska. Potká i Sinuheta, ale jeho štěstí nikdy netrvá dlouho a jeho lásky mu přináší v samém důsledku hoře a duševní trýzeň.

Waltari je autorem mnoha skvělých knih, ale žádná mu nepřinesla takovou  slávu jako Egypťan Sinuhet. Autor sepisoval toto dílo v průběhu druhé světové války a poprvé byla vydána v roce 1945. Myslím, že stejně jako u jiných autorů unikal Waltari před hrůzami válečných let do svého světa prostřednictvím mladého egyptského lékaře. Sinuhet sice nikdy nežil a celý jeho příběh je pouhou fikcí, ale přesto se tento vynikající historický román stal nedílnou součástí světové literatury.


Na závěr si dovolím pár citátů:

Největší radostí lidu je, může-li společně křičet, a nedbá mnoho o to, proč křičí, nýbrž každý se cítí silnějším, křičí-li s ostatními, a má pak i věc, pro kterou křičí, za jedině správnou.

Lid je jako vůl jemuž ovážeš kolem hrdla provaz a jehož táhneš, kam chceš.

Jen hlupák obrací svůj omyl ve ctnost a vychloubá se tím.

Pravda je jako nahý nůž v rukou dítěte a obrátí se proti tomu, kdo jej nese.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář