Had a hůl

Píše se rok 1450 před Kristem a my se ocitáme v Sýrii, v městě Ugaritu, kde žije celkem zámožná rodina Eliáše čítající tři dcery, manželku Hanu, babičku Abigail a prababičku Ráchel.  Rodinu pojí láska a vstřícnost, která se táhne až do poslední stránky tohoto díla.

Hlavní příběh se ale motá kolem jedné postavy, sympatické Ley, nejstarší z dcer Eliáše. Protože je už starší a stále svobodná, rodina se jí snaží co nejdříve provdat. Nabídku k sňatku dostane možná od jednoho z nejzámožnějších mužů v zemi, přesto od nejnechutnějšího a toho, kterému rodinu zahlcuje padoucnice. Díky několika dalším důvodům ale musí dívka nabídku odmítnout a tím se dostává s celou svoji rodinou do nemilosti a velkého opovržení. Začíná boj mezi rodinami, který je opředen intrikami, nekalými úmysly a pomstichtivostí.

Barbara vkládá do stránek spoustu zajímavostí, které se vážou k dané době a místu. Dozvídáme se, že narozené dívky, ženy jsou spíše přítěží než přínosem. Přestože s nimi muži leckdy jednají jako s otroky, zvládají to všechny s určitou pokorou.

Po několika kapitolách se seznamujeme s další důležitou postavou. Je jí písař David, který se do Ley zamiluje. Myslím, že to není překvapení pro nikoho z nás. Trošičku to však zamotá další postava, kterou se stává zloduch mnoha jmen. Muž, který nemá jednoduchý život. Muž, který je v mládí zneužíván a je neustále na útěku. Přistihla jsem se, že mi až vržou zuby, když jsem o jeho nekalostech četla. Co když to zhatí úplně a já se nedočkám toho šťastného konce? Co když? Skvěle zde autorka využívá napětí, které nás žene dál.

Téměř 500 stránková kniha je hodně čtivá, i když zpočátku míň. Kdybych ji měla přirovnat k nějakému dalšímu dílu, tak by se mi jako první vybavila historická knha Egypťan Sinuhet. Přestože ta se věnuje hlavně  tématu lékařství, v této knize je toho jen poskrovnu.  Jedná se o části, které ale splétají celý příběh dohromady. Poté, co se rodina Eliáše dozví, že syn zmíněného mocného muže trpí padoucnicí, rozhodne se Leya získat od své zapomnětlivé babičky recept na lék. Protože má starší paní již velké výpadky paměti a míchá páté přes deváté, musí se její slova zaznamenávat. V tuto chvíli se zde promítá krása psaného slova a s ním počátek hliněných tabulek. Autorka nás vrací do dob, kdy číst uměl jen málokdo. Je zde jakási první zmíňka o počátku abecedy, která zúžila množství znaků na snesitelný počet.

Dalších zajímavých věcí byste zde našli hodně. Jak sama autorka na konci uveřejňuje, při psaní tohoto díla se opírala o několik skutečných historických záznamů, které stojí za uveřejnění. Můžeme polemizovat, dohadovat se a nebo vytvořit příběh, který všemu dodá tu správnou šťávu. Barbara si naštěstí vybrala právě ten příběh.

Pokuď jste fanoušky Barbary Woodové, toto dílo Vás nezklame. Skvělé a zajímavé podání předkristovy doby. Vřele doporučuji.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová
http://safienka.webnode.cz/

Písař a bojovník na boj z blízka se hned po prvním setkání do nejstarší dcery vinaře Eliáše zamiluje. Ta však již byla několikrát předtím zaslíbena jinému a vždycky se něco přihodilo. Poslední nekonané zasnoubení však změnilo dosavadní poklidný život celé rodiny.

Manželka Eliáše Hana při zásnubním večeři začala rodit a její nejstarší dcera, místo toho aby se věnovala svému nápadníkovi – bohatému Jótamovi se skrytou padoucnicí a jeho sestře Ziře – šla pomoci své matce. Ta nakonec porodí mrtvého chlapce a je z toho zničená, že nedokáže manželovi dát mužského následníka a navíc rozpoutá peklo mezi její rodinou a rodinou Jótama. Vítěz této války však může být jen jeden.

Kdo má právo se cítit být uražen? Co skrývá babička Abigail? Mohlo by to mít spjato s útěkem z Jericha? Proč sestra Támar přebere Lei Káleba, jehož se zmocňují Modří ďáblové, a uteče s ním? Pomůže všemu nakonec zapomětlivá teta Ráchel, která se zajímá o léčitelství?

*

David se nedíval na hvězdy. Měl na sobě jen bederní roušku a provozoval jakési podivné, složité cviky. Lea s vytřeštěnýma očima pozorovala, jak skočí, přikrčí se a znovu vyskočí, vylétne do vzduchu a otočí se kolem své osy. Pružné tělo se mu lesklo potem. Svaly na těle se mu s překvapivou ladností vlnily a stahovaly v plynovém pohybu. Přeběhl přes střechu, prudce se otočil a vymrštil obě ruce, jako by vrhal nějaké pomyslné zbraně. Dotančil k okraji střechy a začal poskakovat a kličkovat jako v souboji s neviditelným nepřítelem.

Jeho pohyb se zdál divoký, a přece ovládaný a Leu napadlo, že ještě nikdy nespatřila nic vzrušivějšího a krásnějšího.

…

David sklonil hlavu a pokračoval: „Prsy mé lásky jsou jako dva měsíce. Naplňují mě potěšením. Přetékají medem. Čekám na svou milou pod tamaryškovým stromem, čekám na její polibky a její objetí. Drží mě celou noc. A pak mně zanechá prázdného. Když odchází, je to jako nejchladnější úsvit. Znám jen smutek, odkud mi znovu nepřinese radost.“

David ještě chvíli hleděl na tabulku, pak zvedl hlavu a podíval se na Leu. V jeho tmavých očích spatřila něco nového. Touhu, pomyslela si, hlad. Měli společné tajemství. Zamilovali se jeden do druhého. Teď to už věděla. Ví to snad i on? Odvážíme se přiznat to sami sobě, jeden druhému?

Podal jí tabulku a jeho prsty se dotkly jejích. „Přál bych si, abych to byl napsal já pro tebe,“ zašeptal. A jí poskočilo srdce.

*

Trocha historie nikdy neuškodí. Barbara Woodová zasadila svůj příběh rodinných útrap, zamlčovaného původu rodu, touhy po lásce a lepšího postavení, do doby faraonky Hatšepsut a jejího nevlastního syna Thutmose III. Ač jsou země – Sýrie a Egypt – od sebe mnohonásobně vzdáleni, jsou si mnohonásobně blízcí a jejich osudy se prolínají a mění své lidi až do jejich základů. Dokážete i vy změnit podstatu svého já, abyste přežili a posunuli se dál?

Autor recenze: Josef Němec