Nelehký den - Mise, která zabila bin Ládina, v líčení přímého účastníka

Předem bych asi podotkla, že pro mě, jako dívku, to nebylo lehké čtení a ani to nebyla kniha, kterou bych přečetla tzv. jedním dechem. Přečíst mi ji trvalo 4 týdny. Ne snad proto, že by kniha nebyla zajímavá, spíš o ni člověk musí přemýšlet. Spoustu informací jsem si musela dohledávat na internetu, abych dokázala chápat, o čem vlastně čtu. Přesto jsem velice ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a dozvědět se tak pravdu o tom, jak byl UBL opravdu zabit. Nejsou to jen pouhé spelukace z novin, a že jich o tomto útoku bylo, jde o autentické vyprávění.

Hned na začátku knihy v poznámce autor popisuje, proč si vybral tuto kariéru, jak se k ní dostal a co se mu na jeho práci líbí. V první polovině knihy pak popisuje svoji kariéru u Navy Seal. Také výcviky a zkoušky, které vedly k tomu, aby se dostal na své místo.

V druhé polovině knihy se dostáváme k popisu toho, jak se dostávají k misi UBL. Popisuje, jak zprvu nevěděli o co jde, prostě jen byli vybráni na misi a nevěděli jakou.

Zatímco jsme se balili, začaly se divoce rozvíjet nejrůznější spekulace. Někteří muži se domnívali, že odjíždíme na několik týdnů do Libye. Jiní sázeli na Sýrii nebo dokonce Írán. Charlie, který vypadal, že o všech otázkách bez odpovědí hluboce přemýšlí, přišel s nejodvážnější prognózou. 
,,Chystáme se dostat UBL," řekl.
Protože neexistuje obecný standard, jak převádět arabštinu do angličtiny, užívali jsme výslovnost jeho jména podle vzoru FBI a CIA: Usáma bin Ládin, zkráceně UBL.
,,Jak jsi na to přišel?" zeptal jsem se ho. 
,,Podívej se, když jsme se jich ptali na plán, řekli nám, že se chystáme na místo, kde je základna s infrastrukturou ," rozvíjel Charlie svou teorii. ,,Pokud nepotřebujeme žádnou z těch věcí, vracíme se do Iráku nebo Afghánistánu. Někam, kde je americká základna. Myslím, že jedeme do Pákistánu, a vyrazíme tam ze základny v Afghánistánu." 

Dále jsou popisovány přípravy na mise. Hodně mě zaujal přístup k misi. Sám autor popisuje, že se necítil nadneseně, že byl vybrán. Vyjadřuje názor, že byl jen ve správný čas na správném místě a že to mohl být kdokoliv z jeho kolegů.

V závěru se konečně dostáváme k  oné misi. Je to něco, co si nikdo z nás asi nedokáže představit. S našimi povoláními, ale pro tyto lidi je to každodenní rutina. Popis mise jsem si představovala, že bude jednoduchý, že vše půjde podle plánu, ale ono to tak nebylo. Hned ze začátku se jim zřítil vrtulník a přece v misi pokračovali. Jako by se nic nestalo.

Čekala jsem dlouhou akci, kdy musely hledat UBL po domě a najednou se v závěru knihy dozvíme, že akce netrvala ani hodinu a že UBL se ani nebránil. A co víc, předtím, než jej zabili ho ani pořádně neviděli.

Byl jsem už na odchodu, když mou pozornost upoutala police umístěná nade dveřmi. Nacházela se právě nad tím místem, kde bin Ládin stál, když jsme vnikli do druhého patra. Přejel jsem rukou po poličce a objevil dvě zbraně. Jednalo se o AK-47  a pistoli Makarov v pouzdře. Obě zbraně jsem sundal a vytáhl zásobníky. Zkontroloval jsem komory. 
Obě byly prázdné. 
Nechystal se bránit. Nechtěl bojovat. Vedl své následovníky, aby sami sebe vyhodili do vzduchu nebo navedli letadla do budov, a sám se ani neodhodlal vzít do ruky zbraň. Podobná reakce byla v takové situaci typická a zažili jsme ji už dříve. Čím výše postavený byl jedinec ve struktuře nepřátel, tím větší zbabělec to byl. Vůdci nebyli ochotni bojovat. Jenom mladí a ovlivnitelní byli sto vyhodit sami sebe do vzduchu. 
Bin Ládin si musel být vědom, že přicházíme, když slyšel pád vrtulníku. Ahmed al-Kuvajtí si získal můj respekt. Alespoň se snažil bojovat a chránit sebe i svou rodinu. Bin Ládin měl na přípravu obrany nejvíce času, a přesto nic neudělal. Věřil tomu, co sám kázal?....

Pro mě byla kniha velice zajímavá a měla vše, co jsem od ní očekávala. Popis akce a boje, popis života a práce autora, psychologie a dokonce se místy objevila i politika, která měla na celou akci samozřejmě veliký vliv. Proč? No přeci, kdo jiný mohl akci schválit, než Bílý dům?

Pokud Vás tyto věci zajímají, určitě Vám doporučuji si ji přečíst.

Autorka: Adéla Bartoníková
http://saskie-enkeli.blogspot.cz/

Tudíž mi přijde jen zatěžko představit si, že po mně někdo střílí, nebo že padám z vrtulníku. To leda tak ve snech; člověk sebou trhne a probudí se. Co kdyby to byla skutečnost?

Obvykle jsme na sobě měli 27 kilogramů výzbroje včetně balistických štítů chránících nás před kulkami. Tentokrát si ani jeden z nás štíty neoblékl. Když jsme vyčistili uličku až na úplný konec, udělali jsme přestávku, abychom si dali do pořádku výzbroj.
„Pokud by mě dnes večer zastřelili, neznám nikoho lepšího, kdo by měl mojí mámě oznámit, že jsem na sobě neměl neprůstřelnou vestu,“ zašeptal jsem Charliemu.
„Dohodnuto,“ řekl Charlie. „To samé uděláš ty pro mě.“

Kniha Nelehký den od Marka Owena a Kevina Maurera ukazuje, že ani profesionálnímu vojákovi není v kritických chvílích všechno jedno. Samozřejmě, je to taky zaměstnání, a když se někdo hlásí k armádě, určitě počítá s tím, že volného času nebude mít nazbyt, výcvik v krizových situacích se nejednou protáhne přes víkend a nejednou taky přes svátky. Jaké to však asi doopravdy je, sbalit si věci a připravit se na odchod do Afghánistánu, zatímco vaše nic netušící rodina vesele slaví Velikonoce?

I nad takovými věcmi se díky této knize zamyslíte. Každého chlapa budou určitě bavit samotné akce. Třeba noční výprava do údolí, perfektní akce s nulovými ztrátami. Nebo už jen to, jak autor popisuje běžný výcvik v SEALs. Jak trénují ti nejlepší z nejlepších? A cítí vůbec někdy něco jako strach? Tady říká autor něco, co zní zdánlivě banálně, v čem však možná tkví velká pravda:

K úspěchu vede cesta složená z jednotlivých kroků.

Ve chvíli, kdy to říká, to pro něj znamená – nejdřív se najím, pak si nachystám výstroj, a pak půjdu zabít Usámu bin Ládina. Nemusím nad tím moc přemýšlet, do 24 hodin bude stejně po všem.

Možná se takhle dá přistupovat k různým věcem. I když třeba pracujete v kanceláři a ty jednotlivé kroky neznamenají, že se budete půl dne vláčet pralesem a pak bojovat s teroristy. Každý svět má něco jiného. Bylo zajímavé nahlédnout skrze knížku do toho vojenského. Adrenalinu by na nějakou dobu zase stačilo.

Autor: Petr Staněk