Největší z mých nálezů a ztrát

Rozhovorů s ním vyšly stovky, článků o něm bezpočet. Pochvalných i hanlivých. Netvrdí, že o nich vůbec neví, ale nijak zásadně ho neovlivňují. Zpěvák, hitmaker, „král českých diskoték“, skladatel, který píše muzikály, producent... Vedle toho syn, bratr, manžel, otec a neuvěřitelně – leč s pýchou – také dědeček.
Žít naplno, chceteli nonstop (genezi tohoto hitu také v knize popisuje), je krédo, které se snaží naplnit i v dobách, kdy mu osud právě nepřeje. „Já věřím na minulé životy a reinkarnace,“ přiznává. Knížka vznikla v redakční spolupráci s publicisty Zuzanou Pšenicovou a Dušanem Spáčilem, kteří ji doplnili postřehy blízkých a přátel Michala Davida.

Pro čtenáře nejpřitažlivější jsou ovšem jeho vlastní vzpomínky. A co se mimo jiné dozvíte?

„Přiznám se, že jsem se strašně nerad učil. Protože jsem žil sám s mámou, tak ani nebyla pevná ruka, která by mě k tomu donutila. Dopadlo to tak, že jsem v devítce měl osm čtyřek a trojku z chování... S tím jsem odcházel do života a byl vůbec zázrak, že mě vzali na konzervatoř.“

O smrti své dcery Mišky pak píše: „Stal jsem se citlivější na některé věci kolem sebe. Už v období těsně po její smrti jsem třeba pozoroval různá sdělení, že se s námi loučí. Dnes už se mi o tom nechce mluvit, protože si to všechno zase vracím zpátky, ale bylo třeba zvláštní, že Miška, když přicházela ze školy domů, zvonila vždycky třikrát. Najednou po její smrti se zvonek rozezněl úplně stejně třikrát, ale za dveřmi nikdo nestál...“

Nová knížka je jen jednou z aktivit muzikantského workholika. Stále koncertuje před vyprodanými sály a ve svém studiu komponuje. Jeho příští muzikál bude mít velmi atraktivní hrdinku – proslulou špionku Matu Hari.

18.7.2013,  Týdeník Květy, str. 12 Lidé

Přidat komentář