Š jako Šarlota

Š jako Šarlota do řady takových románků, které šlechtí čtivost, lákavý příběh a dokonale propracované postavy, bezesporu patří. Někdo jej dokonce označuje za nejlepší, jaký kdy od této spisovatelky četl. Já nic takového říct nemůžu, četla jsem lepší, ale zato horší taky. Proto bych Š jako Šarlota označila za kvalitní standart Lenky Lanczové.

Kniha vypráví o Šarlotě Šimonové. Je jí šestnáct let a druhým rokem studuje informatiku na soukromé škole managementu a marketingu. Její záliby naprosto korespondují s věkem. Šarlota je obklopena kamarádkami a nesnáší nudu. Nikdy s nikým nechodila a tak trochu závidí kamarádce Darině, která pořád chodí s někým novým.

Jednou ale Šarlota potká Honzu a všechno se začne vyvíjet dobře, ovšem až do té doby, než zjistí, že Honza následkem nehody napadá na jednu nohu. V tu chvíli o něj Šarlota přestane mít zájem, a to z prostého důvodu- kamarádky by se jí kvůli tomu posmívaly.

Šarlota si dokonce posílá do školy milostné dopisy, aby před spolužačkami získala jistou prestiž a důkaz, že o ni někdo stojí. Nikdo ale neví, že odesílatelem je sama Šarlota.

Situace doma taky není dvakrát dobrá. Rodiče se jí sice snaží radit a pomáhat, ale v podstatě si nevědí rady ani sami se sebou. Dokonce uvažují o rozvodu.

Aby se Šarlota nějak zabavila, přihlásí se do tanečních, čímž nudu určitě zabije. Potká tam totiž Alana, skutečného frajera, hodného toho slova. Jezdí v červeném bouráku a všechny dokáže oslnit. Šarlota nedbá rad matky a vrhá se do vztahu s Alanem po hlavě. Už jen kvůli tomu, že teď spolužačky konečně závidí jí!

Šarlota teprve až později zjišťuje, co všechno musí poznat a čím vším je nutné si projít, aby poznala pravou lásku a skutečný cit.

Tuto knihu jsem četla celkem dvakrát. Poprvé když jsem chodila ještě na základní školu a podruhé asi o deset let později z jisté nostalgie. Musím ale říct, že pohled na ni se po těch letech v lecčems změnil. Především v tom, že tehdy jsem Šarlotě, co se týče vztahu s Alanem, strašně fandila a přála si, aby jí to vyšlo. Podruhé už jsem už začátku věděla, jak je Šarlota strašně naivní. To, co se nezměnilo ani po letech, je názor na knihu. Š jako Šarlota rozhodně patří mezi ty knihy autorky, které nezklamou. Musím však ještě říci, že Lenka Lanczová mě zatím zklamala málokdy.

Autorkou recenze je Lucie Horáková

Přidat komentář