Řek Zorba

Zorba je vesničan jednoduchého myšlení, již starší člověk, ale nikoli uvadající stařeček. Je otřelý životem, všechno prožil, všude byl, měl spousty žen a zdá se, že už ho v životě nemůže nic překvapit. Přesto si užívá každého dne a dál život hltá plnými doušky.

Jednoho dne se seznámí s typickým knihomolem, vypravěčem knihy, který je Zorbasův naprostý protipól. Vypráví mu historky ze svého bohatého života, učí ho, jak vycházet se ženami, učí ho řeckému tanci. Nejde přitom ani tak o filozofování, jako o životní moudra a zkušenosti ze života plného zpěvu a žen a alkoholu.

Mladý spisovatel zatím krásy života neokusil. Věnoval se pouze knihám a kouzlu žádné z žen zatím ještě neměl možnost podlehnout. Se Zorbasem mu ale život znovu začíná. Zpívají spolu, hrají, dobře jedí a pijí a Alexis stále těží z nebývalé přízně žen. Jednoho dne se ale zřítí lanovka, kterou navrhl sám Zorba, a život obou hlavních postav se náhle změní.

Kniha skvěle nahlíží do duší a myšlení dvou protichůdných postav. Ta první v podstatě neprožila nic vzrušujícího, žila si poklidným stylem bez zábavy a krás. Ta druhá je životem naprosto otřelá, možná už ani nečeká, že by ji něco nového mohlo potkat, ale stále si uvědomuje jedinečnost žití a možnost něco dokázat před tím, než z tohoto světa navždy odejde.

V knize se nevyhnete ani typickému řeckému filozofování, rozdávání životních moudrostí či řecké historii. Odreagováním pro vás pak můžou být Zorbasovy poučky o tom, jak jednat s ženami, a to s jakýmikoli. Se všemi totiž Zorba přišel do styku, všechny měl a se všemi umí jednat... tedy až na to, že se mnohdy kvůli svým lichotkám a slibům dostane do maléru, který postupem času ztrácí na vážnosti a stává se humorným, stejně tak jako většina jeho historek ze života.

Osobně jsem z knihy měla dojem, že ji můžete buď zavrhnout nebo zařadit do sekce svých oblíbených kousků. Řadím se sice k příznivcům tohoto románu, ale věřím, že mnozí mohou v Zorbasovi vidět spíše směšného světáka a žvanílka, který svou drzou netaktnost zahaluje do hávu upřímnosti. Možná ani naprosto nudný spisovatel nepadne každému do oka.

Myslím si však, že autorův záměr bylo vykreslit naprosto jedinečného, ale přitom tolik obyčejného člověka s naprosto bezprostředním vztahem ke všem bytostem a schopností užívat si všech krás života. Možná chtěl i vyvolat myšlenky na smysl života a zanechat působivý otisk v mysli nás všech - otisk z vyprávění tak neuvěřitelně pestrého osudu Řeka Zorbase.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář