Slavné galerie světa: Louvre, Paříž

Původ sbírky sahá do 16. století, kdy ji založil František I. Teprve až za Francouzské revoluce roku 1793 bylo v Louvru oficiálně otevřeno veřejné muzeum, v němž byla zpřístupněna nejrůznější díla roztroušená po královských zámcích, kostelech a klášterech. Dalšími výraznými přispěvateli do muzejních sbírek byla francouzská vojska, jež si z řady vítězných válečných tažení přinášela kořist. Louvre se tak stal jedním z nejvýznamnějších evropských i světových muzeí.

V této knize najdete nejen přehled obrazů (u každého obrazu je uvedena použitá technika, rozměry, původ i malíř, u některých obrazů je přidán ještě výřez, na které jsou představeny detaily), které zaujímají ze všech sbírek tu největší výstavní plochu a jistě jsou i největším lákadlem pro návštěvníky muzea. Být v Paříži a nevidět Monu Lisu je zkrátka nemyslitelné. Obrazy zahrnují práce evropských škol od konce 13. století do poloviny 19. století, nejrůznější žánry i formáty, od obrazů nejmenších rozměrů až po monumentální plátna, od fresek po dekorativní cykly. Představení jednotlivých obrazů a jejich řazení je uspořádáno chronologicky od těch nejstarších po nejmladší, autory jsou např. Leonardo Da Vinci, Théodore Géricault, Hieronymus Bosch, Jacques-Louis David, Jean Auguste Dominique Ingres, François Boucher, a mnozí další malíři.

Menší prostor je věnován sochařských dílům, jako je např. Venuše Milóská, mramorová socha ženy pocházející z období mezi lety 130 až 100 př. n. l., jedna z největších ukázek helénského umění. Socha, spíše její torzo bez paží a podstavce, měří 203 cm a znázorňuje Afroditu (v Římě Venuši), řeckou bohyni lásky, krásy, plodnosti a sexuální touhy.

Na konci knihy nechybí plán muzea a jmenný seznam umělců a děl, a právě proto je kniha skvělá nejen jako pomocník při návštěvě galerie. Kniha vyšla v edici Slavné galerie světa.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář