Pokrevní bratrstvo

Podle pradávného, byť naprosto smyšleného příběhu se novicům zasvěcovaných do mafiánských praktik předkládá historka o španělských rytířích, kteří stojí za vznikem italské mafie. Ač jde o výmysl, má tato historka zásadní, až posvátný význam. Ve jménu nacionalismu a smyšlenek o minulosti lze napáchat obrovské množství hanebností.

Mafiáni se těšili nesmírnému bohatství, vlivu a postavení, byli nesmírně krutí a naprosto lhostejní k násilí. Zákon fungování bratrstva byl postaven nadevše. Infiltrovali ministerstva, soudy, policii, místní zastupitelstva, prakticky celou vládu a boj s mafií se stal skutečným bojem s větrnými mlýny.

Kdo ji chtěl porazit, musel naprosto pochopit její fungování a zákony. Ač na první pohled působily všechny mafiánské odnože stejně, např. u všech byla jedním z nejvíce vzývaných zákonů čest, každá fungovala přesto trochu rozdílně a nehrálo v tom roli jen území s odlišnými typickými rysy.

Všechny mafie uctívali zákon cti a označovaly se jako Ctihodné společnosti. Vztahy mezi těmito společnostmi jsou jedním z důvodů úspěšnosti a dlouhověkosti mafie.

Kniha Pokrevní bratrstvo odpoví na otázky, kde se tajné zločinecké spolky vzaly, jak byly odhaleny nebo i jak mohla ještě více posílit jejich moc, přestože došlo k jejich odhalení? Pojednává nejen o nesmírné síle mafie, ale paradoxně zároveň i o slabosti italské vlády, která se dodnes s mafií potýká a dokonce i naprosto veřejně a za účasti médií.

Na jednotlivých příbězích se autor pokouší rekonstruovat skutečné staré případy a nabídnout uspokojivé vysvětlení veřejnosti. Seznamuje čtenáře nejen s mafiány jako takovými, ale rovněž s obyčejnými, neúplatnými ženami a muži, kteří neúnavně, čestně (a nezřídka bohužel i marně) bojovali s chobotnicí a také jí obětovali svůj život.

Mapuje dobu po roce 1850, kdy se mafie začala oficiálně utvářet, až do osvobození za druhé světové války. Kniha je doplněna názornými mapkami a bohatou fotografickou přílohou.


Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář