Zelená jako smaragd (Drahokamy 3)

Zelená jako smaragd (Drahokamy 3)

Co dělá knihu tak dobrou?

Je to Gwendolyn. Ano, ona je jedna z nejdůležitějších, která dělá knihu tak čtivou a pro nás mladou generaci čtenářů zajímavou. Gwen je totiž nejdříve úplně obyčejná studentka na střední škole s trochu zvláštní rodinou, protože její sestřenice Charlotte údajně zdědila gen, s kterým se dá cestovat do minulosti.

Jenže se naprosto nečekaně zjistí, že tou vyvolenou je Gwendolyn, což by nikdo nečekal. V tom momentě se Gwen stává někým speciálním a jakmile se s vámi začne dělit o svoje pocity, prožíváte je s ní společně od první knihy až do konce třetí.

Gwen je zábavná, trochu praštěná holka, která má skvělé hlášky a ty mě nutily se neustále smát. V tomto dílu to nebylo jinak. Gwen mě opět dokázala několikrát rozesmát, například v tramvaji se po mě už začalo několik lidí otáčet. S Gwen se totiž zaručeně budete smát, brečet a milovat Gideona…

On je zvláštní mladý muž. Někdo by o něm mohl říct, že je arogantní, ale podle mě je jen trochu více sebevědomý a moc atraktivní. Nemohla jsem se divit, že se do něj Gwen zamilovala, protože já na jejím místě bych to udělala taky. On v knize tvořil nepostradatelnou mužskou postavu, bez které by Gwen nemohla vůbec v příběhu pořádně vyniknout. Společně tvořili krásný pár, ať už se měli rádi nebo byli rozhádaní. Neustále jsem jim držela palce a otáčela stránku za stránkou, jen abych se konečně dozvěděla, jak to s jejich vztahem skončí.

V posledních dvou dílech byly kolem jejich vztahu neustále zvraty. Jednou to bylo tak a za chvíli zase tak, ale mě se zdálo, že tady v té knize by se jako všechno ustálilo a od poloviny děje se nedělo kolem jejich lásky nic, co by ji mohlo ohrozit. Na konci Modré jako safír to nedopadlo zrovna dvakrát dobře a Gwen měla zlomené srdce. Myslela jsem si tedy, že závěrečný díl bude jen  plný hádek a o usmiřování a ono to nakonec bylo všechno jinak. Knize to nijak neuškodilo a myslím si, že se mi jejich láska tady líbila ze všech dílů nejvíce.

Každá kniha má však své chyby a tahle není výjimkou. Kerstin se snažila, aby cestování časem nevyznělo moc zmateně a by se v tom člověk vyznal. Já se však musím přiznat, že jsem se v tom párkrát ztratila a trochu nechápala, jak to vlastně celé s tím chronografem funguje. Možná, kdyby to autorka napsala trochu přehledněji, nemusela bych neustále přemýšlet, o tom jak se cestováním do minulosti může ovlivnit budoucnost a dalšími podrobnostmi, které knihu doprovází.

Ovšem odhalená tajemství v této knize byly vážně překvapivá. Tady už totiž taky vyplynulo, co se stane, až se kruh 12 cestovatelů uzavře a jaké to bude mít následky.  Bylo spousty napínavých situací, kdy jsem skoro nedýchala a bála se jak o Gwen taky i o Gideona.

Charlotte byla sice nepostradatelnou součástí knihy, ale za to jak se někdy chovala, by si založila pár facek. Xemerius byl opět neskutečně zábavný a Leslie byla skvělou kamarádkou, kterou by si přála mít každá holka pod sluncem. Konečně taky všichni poznali pravou tvář hraběte Saint Germaina, což mě osobně překvapilo a vůbec bych to nepoznala.

Jakmile se začal blížit konec, už jsem věděla, jak moc mi Gwendolyn s Gideonem bude chybět.

Oba dva mi byli tak sympatičtí a pomáhali mi zapomenout na ošklivé všední dny a proto když kniha skončila, přepadla mě na chvíli smutná nálada. Možná to bylo taky z důvodu, že konec neskončil nijak vášnivě, jak bych si u takového příběhu představovala. Nesl se spíše v klidném duchu lásky, přátelství a o tom jak důležité je vážit si své rodiny a neřešit nedůležité věci. Autorka ještě nezapomněla na poslední šokující překvapení, které mi však vyvolalo úsměv na tváři.

Zelenou jako smaragd jsem měla přečtenou přibližně za dva dny. Neřeknu vám, jaká z těch třech knih byla nejlepší, protože mně se líbily všechny stejně. Každá má něco osobitého, ale to, co je na této sérii nejlepší je Gwendolyn a Gideon, který budou mít u mě v srdci vždy speciální místo :)

Na závěr vám řeknu už jen to, že pokud jste četli předchozí díly, věřte mi, že Zelená jako smaragd vás určitě nezklame, proto neváhejte a začněte číst!



Autorkou recenze je Madeleine Fehrensová