Síť

Čím už od prvních stránek H. Nesser upoutá, je jeho jistá popisná strohost. Severské detektivky, či thrillery, jsou symbolizovány spíše rozsáhlejším popisem osobního života aktérů, vnitřních emocí a hnutí, či okolí a krajiny, a to pro hlubší navození atmosféry chladného severu a temných lidských stránek.

Nesser si ale více libuje v dialozích a kratších, ale o to trefnějších popisech, a tím možná bude přístupnější i čtenářům preferujícím více krimi linii příběhu, než psychologické popisy. Možná je to dané trochu i tím, že kniha není už žádná žhavá novinka skandinávské literatury. „Síť“ (orig. Det grovmaskiga nätet) už vyšla v roce 1993, a tak se zde nic nevyřizuje přes internet, nevolají si mobily a neočekávejte ani nějaké moderní forenzní kriminalistické postupy.

Kniha stojí především na postavě komisaře Van Vaaterena, o kterém se dá říci především to, že to asi není nejmilejší postava ve městě. Cynický, arogantní padesátník, kterého nerozhází ani zavřený syn za obchod s drogami, či útěk manželky z domácnosti. Se svým neustálým žvýkáním párátek a sociálním chováním neandrtálce, se vyjadřuje stylem „co na duši, to na jazyku“.

Ale má výsledky, a to je hlavní. Jak říká, v devatenácti případech z dvaceti mu stačí krátký rozhovor s podezřelým a má jasno o jeho vině či nevině. Ale tento případ je tím dvacátým, kdy ho intuice nechává na holičkách.

Po divočejší romantické noci najde muž svoji novomanželku ráno utopenou ve vaně. Díky alkoholu si téměř nepamatuje ani svoje jméno, natož co se v noci vlastně událo. O jeho vině nikdo nepochybuje, snad kromě váhajícího Van Vaaterena. Ale následný sled událostí tento pro soud jasný případ zcela zhatí. A tak se zostuzená policie musí více kouknout do minulosti. Tam je skryta pravda a tedy i skutečný vrah.

Svižné tempo, neustále zvraty v ději, to vše dokáže udržovat napětí jak v příběhu, tak i ve čtenáři. A vše pod taktovkou podivína Van Vaaterena, který se neohlíží na nějaké city. Jeho zajímá jediné, najít vraha, a jestli na této cestě někomu pocuchá jeho city či emoce, to je mu zcela fuk.

A tak po této knize (jež získal cenu za nejlepší švédský debut roku v krimi žánru), které bych mohl mít drobnou výtku k závěrečnému rozuzlení „spíchnutému trochu horkou jehlou“, se už těším na další knihu pod titulem „Čtvrtá oběť“, za kterou získal Hakan Nesser svoji první cenu za nejlepší švédský krimi román.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář