Hledání Aljašky

John Green je autor, který se zapsal do podvědomí stovek čtenářů svou knihou Hvězdy nám nepřály. Ale ještě předtím, než se John pustil do knihy o lásce, která je poznamenaná rakovinou napsal Hledání Aljašky. Knížku, která je jiná než Hvězdy a přitom v mnohém stejná. Máme možnost nahlédnout do života obyčejného Milese Haltera a sledovat jeho už-ne-tak-obyčejnou cestu za smyslem života. John je autor, který není oblíbený proto, že by jeho knihy skrývaly neuvěřitelně originální děj. John je autor, který své knihy staví na postavách. A ono mu to vychází. Hledání Aljašky je o ničem. A přitom o všem. Autor popisuje obyčejný školní rok tuctového kluka se zvláštními zálibami, ale podařilo se mu do něj nacpat neuvěřitelné kvantum věcí.

"Byl přesvědčený, že všechny zásuvky jsou si rovny, a strkal do nich, co se zrovna vešlo."

Hlavní postavy nejsou ani dobré ani zlé. Prostě jsou. Miles je obyčejný teenager, který neví co s životem. Až na to, že na rozdíl od většiny svých vrstevníků je odhodlaný zvednout zadek a něco s tím udělat. A tak se řídí podle Francoise Rabelaise, který těsně před svou smrtí řekl, že 'Jde hledat velké Možná'. A Milesova cesta ho zavede do jedné internátní školy, kde se jeho život rozhodně změnil. Potkal totiž Aljašku Youngovou. Na první pohled je Aljaška obyčejná holka, která ráda čte a užívá si života plnými doušky. Když ji ale poznáte lépe zjistíte, že je to neuvěřitelně komplikovaný člověk. V jednu chvíli sladká a roztomilá, v další protivná mrcha. Aljaška je pravděpodobně nejpropracovanější postava s jakou jsem se kdy setkala.

"Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách."

Jakmile tu knížku otevřete, připravte se na divokou jízdu. Jednu chvíli jste nahoře jenom proto, abyste v té další mohli spadnout hodně nízko. John nám nabízí nepřeberné množství tak vtipných scén, že vám z toho vyhrnou slzy smíchu. A pak to zničí a vy civíte na ten text a nevíte, jestli si z vás dělá srandu nebo to myslí vážně. Protože ta lehká, vtipná atmosféra zmizí a jako lusknutím prstů je nahrazena scénou, při které se vám chce brečet. A do všeho je zamotaná filozofická stránka. Otázky ohledně života, smrti, lásky a přátelství. Otázky, na které chceme odpovědi. Otázky, nad kterými se prostě nejde se nezamýšlet.

"Vy všichni kouříte, protože vám to chutná. Já kouřím, abych umřela."

Jak už jsem psala, Hledání Aljašky je o vlastně o obyčejném školním roku. Je to tak normální, že to působí neuvěřitelně reálně. Přidejte si k tomu Johnův humor a talent k psaní a máte úžasnou knihu. K dokonalosti to dovedla autorova otevřenost. Alkohol, cigarety, sex, nadávky. Je to tu všechno. A John se nesnaží to nějak skrývat. Bohužel musím zmínit, že Hledání Aljašky je jedna z těch knih, kterým překlad nesvědčí. John sice nepíše nějak složitě, ale i tak mi český překlad připadá oproti originálu neuvěřitelně chudý. Mám pocit, že se z knihy vytrácí její kouzlo.

"Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán."

Už uběhl týden ode dne, kdy jsem Alasku dočetla a já pořád nevím, co si o ní vlastně myslím. Nejsem schopná uspořádat své myšlenky a sepsat je. Vím, že jsem čekala něco víc. Čekala jsem knihu, která mě zasáhne, šokuje a zapíše se mi do srdce. Možná to je tím, že jsem předtím přečetla Letní zahradu. Možná Alaska nebyla tak dobrá, jak jsem doufala. Možná na mě prostě celá ta škola byla až moc nereálná. Rozhodně se ale jedná o jedinečnou knihu. V jednu chvíli neuvěřitelně vtipná a v další plná hlubokých myšlenek. Jednoduchá a přitom hrozně složitá.

Autorka recenze: Míša Durcová
http://misa-a-knihy.blogspot.cz/

Miles, hlavní hrdina románu, nemá v životě mnoho kamarádů. A tak se vydá hledat velké Možná na internátní školu Culver Creek. Poznává zde svého spolubydlícího Plukovníka, dostane přezdívku "Váleček" a hlavně se tu seznamuje s okouzlující Aljaškou Youngovou. Je snadné se do této dívky zamilovat. Společně s nimi poprvé okusí cigarety a alkohol. Společně s nimi a ještě s dalšími přáteli - s Takumim a s Larou - uskuteční jeden z největších kanadských žertů v dějinách školy. Jeho život konečně začne být vzrušující, plný dobrodružství. A najednou...PFÚ...už nic není jako dřív. Kam zmizela Aljaška?

Vůbec nevím, co do této recenze napsat, abych se obešla bez spoilerů. Nebo spíš bez jednoho spoileru, který možná někteří tušíte, ale přesto mi nepřijde fér ho prozrazovat. Tak začnu tím, co se píše na zadní straně této knihy - "Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh". Zní to jen jako fráze. U Hvězd se psalo tuším "Nejvtipnější smutný příběh" a já se přesto ani jednou nezasmála. Ale u této knihy to platí - je opravdu živá, ukazuje život bez příkras. Příběh je rozhodně naléhavý. A konečně - je dojemná, ale ne tím násilným způsobem, jakým byly dojemné Hvězdy (a tím opravdu nechci knihu Hvězdy nám nepřály nijak shazovat). To dojetí přichází postupně, nečekaně, až potom. Je to vlastně docela zvláštní kniha.

Jak už jsem zmínila v úvodu, začíná docela nevinně. Ale přesto, že se v části "předtím" zdánlivě nic moc neděje, je v ní napětí, které vás nutí číst dál, abyste se dozvěděli, co se stane. Prožíváte s Milesem a s jeho přáteli další a další dobrodružství a čekáte, co přijde pak... A potom na vás vše začne tíživě dopadat. Někomu se může zdát část "potom" ke konci už zdlouhavá, ale bez ní by to nešlo. Pokud jste četli Hvězdy, víte, že John Green rád filozofuje. V jeho knihách najdete tolik citátů a zajímavých myšlenek. Je tu ale i humor a tentokrát jsem se i já musela několikrát zasmát. I když jsem knížku měla přečtenou celkově během pár hodin, měla jsem pocit, že uplynula hrozně dlouhá doba. Že prožívám v Culver Creeku celý školní rok. Omlouvám se za zmatečnost této recenze, ale jinak to popsat prostě nešlo. To si musíte přečíst sami.

Shrnutí: Hledání Aljašky rozhodně předčilo má očekávání. Po přečtení knihy Hvězdy nám nepřály jsem si říkala, že Green nejspíš nebude úplně můj šálek kávy, ale u této knihy jsem konečně objevila jeho geniálnost.

Autorka recenze: Andrea Čapková
http://giraffeandy.blogspot.cz/

"Myslíme si, že jsme neporazitelní, protože opravdu jsme. Nemůžeme se narodit a nemůžeme umřít. Jako všechna energie můžeme jen měnit tvary a velikosti a zjevy."

A tak se Miles Halter naposledy obejme se svými rodiči a vykročí do nového divokého života na internátní škole Culver Creek, kde pozná, jak chutnají cigarety, alkohol, láska i život sám. Připojí se k partě dvou kluků a dvou holek a spolu s nimi se vydá na cestu za poznáním, na jejímž konci už bude úplně jiným člověkem...

"Kéž bychom znali nekonečný řetěz následků, které vzejdou z nejmenších našich činů. Ale nemůžeme vědět, co děláme, dokud to už pak není k ničemu."

Stejně jako jsem se před devíti měsíci neskutečným způsobem těšila na knihu Hvězdy nám nepřály, tak i Greenova prvního románu Hledání Aljašky jsem se nemohla dočkat. Bohužel ani jedna z knih se mi nezaryla do srdce tak hluboko jako jiným čtenářům, přesto shledávám jeho knihy jedinečnými v autorově podání příběhu i postavách v něm vystupujících. Všichni ti, kdo Greenovy knihy četli, mi jisti dají za pravdu v tom, že další Hazel - jež se vydala hledat autora své oblíbené knihy, aby jí dopověděl konec příběhu, napříč tomu, že cesta letadlem by mohla být víc, než její nemocné plíce zvládnou; Augusta, jenž miluje metafory tak, že kouří cigarety, aniž by si jedinou z nich zapálil; Milese, který miluje poslední slova slavných lidí a konečně Aljašku, která se tak pojmenovala proto, že jí Aljaška na mapě globusu připadala obrovská a hodně daleko od místa, kde žila - nikde jinde nenajde. Hrdinové jeho románů jsou zkrátka jedineční a nezapomenutelní. A jsou také tím, co mi na jeho knihách učarovalo nejvíce.

Naproti tomu jeho styl psaní už mi tak moc blízký není. Na můj vkus je příliš uspěchaný, jakoby plný mladické netrpělivosti, která mu nedovolí udělat mezi jednotlivými myšlenkami tečku, ale zbrkle je hromadí do nesourodých souvětí, jejichž vinou text působí poněkud zmatečně a neuspořádaně. Na druhou stranu jeho příběhy opravdu vypráví o mládí, a tak tím jeho dílo může získat na autentičnosti. Věřím, že čtenářům se jeho knihy líbily beze změny takové, jaké jsou, ale mně něco bránilo si je zamilovat tím způsobem, v jaký jsem doufala.

Nicméně John Green je mi jako člověk nesmírně sympatický a ráda na YouTube čas od času zhlédnu některé z jeho videí, jimiž mě pokaždé rozesměje. A to je také nepopiratelným kladem jeho knih. Vytříbený anglický humor, díky kterému jsou jeho smutné příběhy o něco snesitelnějšími v okamžicích, kdy hrozí, že se nekontrolovatelně rozpláčete. Díky tomu, že jeho spisovatelská identita pro mě není neznámou, si také při čtení jeho knih často představuji, jak je před lety psal. A to v konkrétních pasážích, v nichž vyjadřuje svoje myšlenky a životní postoje, kterými mě dokázal přesvědčit o tom, jak zajímavým člověkem je. A tudíž si ani v budoucnu nebudu moci nechat žádný z jeho příběhů ujít. Čas strávený nad jeho knihami je totiž jako diskuse s někým, kdo sdílí váš zájem - knihy. O něco takového by přece byl hřích se ochudit, nemyslíte?

A pak je tu ještě jedna důležitá věc, kterou bych nerada zapomněla připsat k pozitivům. Důvodem, proč tak ráda čtu knihy je, že mě baví odkrývat tajemství. O knihách se učíme ve škole, knihy vidíme v regálech knihkupectví a v rukách cestujících hromadné městské dopravy, ale jedině, když si je přečteme, můžeme se dozvědět, co se za jejich vazbou, na jejich stránkách, skrývá. Knihy Johna Greena jsou plné symbolů. Na různých variacích obálek knihy Hledání Aljašky jste si mohli všimnout doutnající svíčky, zapálené cigarety, kopretiny a usmívající se dívky. A až si knihu přečtete, všechna tato malá tajemství se vám vyjeví a vy pochopíte podstatu všech symbolů na obálce...

A tak Johnu Greenovi dávám za jeho povedený debutový román, ve kterém jsem poznala mnoho báječných lidí a naučila se od nich spoustu věcí, také za ten fenomenální konec, kterým smazal jakékoli nedostatky, ale především za to, že mi umožnil odkrývat tajemství, čtyři hvězdičky z pěti a vám všem jej doporučuji.

Autorka recenze: Veronika Krátká
http://knizni-pratelstvi.blogspot.cz/

Johnovou první knihou bylo ale Hledání Aljašky, která vyšla už v roce 2005 a v roce 2006 získala cenu Michaela L. Printze od American Library Associaton, a když se podíváte na Goodreads, zjistíte, že ji tam přečetlo přes 200 000 uživatelů a rovných jejich padesát procent ji ohodnotilo krásnými pěti hvězdičkami. Hm... tak to na tom asi něco bude, že?

Lidé chtějí bezpečí, psal jsem. Nedokážou snést představu, že by smrt byla jen velké černé nic, nesnesou myšlenku, že jejich blízcí by neexistovali, a neumějí si ani představit, že by oni sami neexistovali. Nakonec jsem došel k závěru, že lidé věří v posmrtný život, protože nedokážou nevěřit.

Hledání Aljašky se zezačátku zdá jako docela obyčejný příběh o obyčejném klukovi ze střední školy, který se chce zkrátka jenom osamostatnit, a tak se rozhodne přejít ze státní školy na školu internátní. Bude to tedy takový ten docela obyčejný a jednoduchý příběh z prostředí střední školy. Ale to by to nebyl John Green...

Milesovi přestup na jinou školu doslova změnil život. Poznal tam Plukovníka, vlastním jménem Chipa, Takumiho, Laru a hlavně! Hlavně tam poznal Aljašku. A jestli mu internátní škola život změnila, tak ona mu jím doslova zatočila. Miles se do ní totiž doslova okamžitě zamiloval, ale stejně tak rychle také věděl, že u ní nemá žádnou šanci. Aljaška má přítele, kterého opravdu miluje a nehodlá ho podvádět. Přesto je tahle kniha o jejich vztahu. Není ale jenom o něm. Je také o Plukovníkovi a jeho mamince, je o Aljašce a jejích problémech, které se s ní táhnou už od dětství, ale hlavně je o Milesovi, který se vydal hledat velké možná. A také ho se svými novými přáteli, se kterými toho opravdu hodně zažil, našel.

Stále vám kniha zní jako docela obyčejný příběh, který tím pádem ani tolik nestojí za zmínku? Přidejte si k němu ale skvělý styl, jakým John Green píše... a to už je tedy potom něco.

Hledání Aljašky je skutečně dost zajímavou a povedenou knihou, která za tu zmínku vážně opravdu stojí. Tu cenu nedostala jen tak pro nic za nic. V čem je teda tak jedinečná? Ve všem. Od začátku až do konce je to kniha se skvělou atmosférou, čtete ji skoro bez přestávky, a to tedy hlavně v druhé polovině, kdy vás její události naprosto strhnout a díky kterým už to není jen tak obyčejný příběh. A hlavně dokáže na své čtenáře opravdu pořádně zapůsobit.

Kdyby lidé byli déšť, já bych byl pouhé mrholení, ale ona hurikán.

Co teprve všude přítomné skvělé myšlenky, které nám Green skrz knihu posílá. O přátelství, o životě, o smrti a životě po ní. Jsou to otázky, nad kterými jste už určitě také sami přemýšleli, a tak vám v jeho podání určitě značně zamotají hlavou.

Tahle kniha má snad jediný problém a je mi opravdu líto, že to musím takhle říct, ale její překlad není zrovna dvakrát povedený. Je to trochu lepší než u Hvězd, ale pokud umíte aspoň trochu anglicky, uvidíte ve větách jasné konstrukce anglických vět, které by šly docela viditelně přeložit lépe. Přestože se tak samotný text stal mírně kostrbatým, stále se ale jedná o dost čtivou knihu. Až mě to samotnou překvapuje, že to tomu zas tolik nevadí.

Nebyl by to John Green, aby neměl pořádné a promyšlené postavy. Každá jeho postava si totiž s sebou v životě táhne ten svůj balíček problémů, se kterými se nějakým způsobem pere, a tak v žádném případě ani jedna jeho postava není bezcharakterní. Ať už se v Aljašce mihne kdokoliv, má pořádně promyšlený charakter a vy se o něm toho chcete dozvědět co nejvíce.

Hledání Aljašky je kniha, o které budete neustále přemýšlet a nemusíte ji ani mít dočtenou, abyste měli chuť vyrazit do Spojených států a pěkně Johnovi vynadat (slušně řečeno), cože to provedl. A když se po jejím dočtení rozhodne Johnovi nedát co proto, určitě ale budete mít chuť si Hledání Aljašky okamžitě přečíst znovu a znovu a znovu...

Omlouvám se, ale tuto knihu nejsem vůbec schopná ohodnotit hvězdičkami. Na jednu stranu bych jí nejraději dala všechny hvězdičky světa, ale na tu druhou bych jí zase nejraději roztrhala a nadávala, co že mi to provedla...

Autorka recenze: Hanka Trsková
http://willinda-books.blogspot.cz/

Puberta byla v životě každého z nás velice složité období. Doba kdy jsme objevovali nepoznané a toužili poznat nevídané. Každý z nás měl v té době nějaké sny a doufal, že se mu vyplní. Jedni svůj sen žijí a někteří stále hledají velké MOŽNÁ. A právě o hledání velkého MOŽNÁ je prvotina opěvovaného autora Johna Greena.

John Green se do srdcí mnoha fanoušků nesmazatelně zapsal svým románem Hvězdy nám nepřály. Knihou, která nás dokázala rozesmát stejně dobře jako rozplakat. Ovšem o Hvězdách toho již bylo napsáno dost. Zanedlouho, tedy přesněji 7.11.2013 dorazí na pulty českých knihkupců románový debut tohoto do nebe vynášeného autora. Jaké je vlastně Hledání Aljašky?

Miles je naprosto nezajímavý puberťák. Dalo by se říci nemastný, neslaný a tak není divu, že mnoho kamarádů nemá. A tak, když se rozhodl, že přestoupí na školu, na které studoval jeho otec, není ani loučení moc těžké. S vidinou hledání velkého MOŽNÁ a nadějí na velký obrat v jeho dosavadním nudném životě odjíždí do Culver Creek. Jeho život vybočí ze zajetých kolejí, když se seznámí se svým spolubydlícím "Plukovníkem" a okouzlující záhadnou Aljaškou Youngovou...

John Green opět čtenářům předkládá, stejně jako ve své druhé knize, příběh dospívající mládeže. Na poprvé se ovšem vyhnul ošemetnému tématu nevyléčitelných nemocí a tak zavádí čtenáře do světa puberťáků, kteří se snaží poznat sama sebe. Již v této knize ovšem můžeme v náznacích nalézt to,čím autor okouzlil čtenáře ve své druhé knize.

Autor opět rozehrává svojí brilantní hru na city. Kdy vás na jedné straně rozesměje, aby vás na následujících stranách dojmul k slzám stejně jako tomu bylo v jeho následující knize. Hledání Aljašky je primárně určena stejně jako Hvězdy pro dospívající čtenáře. Kniha o dospívání a hledání sama sebe, která v záplavě knih s bezduchým tématem bude zajisté opět vynikat, dokáže zaujmout i starší generaci čtenářů.

Hledání Aljašky je důkazem, že John Green je jedinečný autor, který se dokáže čtenáři dostat pod kůži takovým způsobem, že nával emocí budete rozdýchávat ještě nějakou dobu po dočtení knihy. Byť Aljaška nedosahuje úplně kvalit druhé autorovy knihy, je vidět jak se autor vyvíjí a je velkým příslibem pro další Greenovy knihy, které by si neměl nechat uniknout žádný nadšenec kvalitní literatury.

Autor recenze: Petr Čapek
http://pcapek.blogspot.cz/