Lucerna v temnotě

Mladá žena Eve potkala ve Švýcarsku svou životní lásku; Dom je sice výrazně starší než ona, ale zdá se, že neexistuje nic, co by dokázalo pokazit jejich krásný vztah, mají zálibu ve stejných věcech, sex je naprosto úžasný a ke svému štěstí nepotřebují nic jiného, než jeden druhého. 

Právě v této fázi vztahu se pár přestěhuje trvale do Provence na statek, jehož zdmi kráčely věky, kde žily generace obyčejných venkovských  lidí a kde v každém koutě lze najít  kouzelné drobnosti, které oběma dělají radost a které nazývají „dárky od domu“. Autorka zde krásně popisuje nádheru francouzského venkova – ať už voňavé letní večery, nebo barevnou paletu podzimního list -  to vše rámuje příběh lásky a navozuje pocit pohody a štěstí dvou lidí spojených vzájemným citem.

Zdánlivě nenarušitelná idyla se začíná povážlivě viklat ve chvíli, kdy si Eve uvědomí, že se Dom stává postupně uzavřenějším, zamlklejším  a kdy ona sama začne vnímat zvláštní, nevysvětlitelné události v domě a jeho bezprostředním okolí.

Navíc se v okolí pohřešuje několik mladých dívek a Eve proti své vůli uvažuje, zda nemůže mít její přítel se jejich zmizením nějakou spojitost a zda s tím jeho odtažitost nesouvisí.

Evino podezření umocňuje i to, že Dom odmítá jakýkoli hovor o své bývalé ženě Rachel.  – žije, opustila ho, je mrtvá a pokud ano,  připravil ji o život Dom? – to vše víří Eve zmateně  hlavou a vyvolává v ní úzkost.

Každou druhou kapitolu vypráví stařena Bereniké, která žila na statku v minulosti s rodiči a sourozenci a na rozdíl od pasáží, kde se setkáváme  s Eve a Domem, prosakuje dějem  náznak čehosi temného již od počátku. Bereniké má dva sourozence a to slepou sestru Marthe a bratra Piérra, oplývajícího mnoha negativními vlastnostmi, především však surovostí.

Marthe, ač slepá, se stává fenoménem v parfemářském průmyslu, Piérre se pohybuje ve stínech polosvěta a jen občas se objeví na rodném statku, kde Bereniké stále „drží stráž" a kde nakonec v osamocení i zestárne.

Prvkem vyskytujícím se v obou rovinách příběhu, je kromě místa děje, starobylá lucerna jejíž svit se prolíná celým dějem. V jedné rovině příběhu slouží lucerna jako znamení, v druhé se objevuje zdánlivé bezdůvodně…

Děj graduje ve chvíli, kdy je na zahradě při terénních úpravách objevena lidská kostra a vzápětí i další…

Doma odveze policie k výslechu a Eve je plná zmatku a obav – je její  osudový muž vrahem?

Rozuzlení části příběhu viděné Bereničinýma očima je od určité stránky očekávatelné, ale události jsou vylíčeny tak jemnou a poutavou formou, že to vůbec nevadí a vysvětlení zdánlivého nadpřirozena je nečekané a zcela prozaické, jakoby v kontrastu k událostem s přídechem mystična.

V úplném závěru se autorka jakoby vrací k původnímu tónu knihy a děj  plyne klidně a bez dalších negativních vlivů, či záhadných událostí ke svému (šťastnému) konci…


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Děj probíhá ve dvou rovinách – hlavní dějová linka odehrávající se v současnosti je zaměřena na pár mladých lidí, krásnou Američanku Eve, překladatelku, která žije v Londýně a poněkud introvertního Doma, hudebního skladatele, bývalého obchodníka, kteří se seznámí ve Švýcarsku. 

Druhou dějovou linií je o generace dříve život Bénédicte Lincelové a její slepé sestry Marthe, jejich dětství a dospívání a poněkud osamělý a tvrdý život.

Eve a Dom zjistí, že je jim spolu dobře a že by spolu chtěli žít. Domovým snem je Provence. Eve se i přes protesty rodiny a přátel rozhodne Doma následovat a odjede s ním do Francie na starý statek Les Genévriers – osamělou usedlost ke které patří třípatrový dům s přístavkem, několik chatek pro dělníky, kamenný domeček pro hosty a pár různých malých přístřešků (právě tam se obě dějové linie protínají).

Meze jsou zarostlé rozmarýnem, všude jsou cypřiše a všeobklopující levandulová pole. Zprvu ideální prostředí pro dva milence, idylické místo pro jejich práci a poklidný život. Eve je zamilovaná, ale Dom je tajemný. Nedokáže odhalit své city natolik naplno, aby to v Eve nezačalo vytvářet pochybnosti.

V domě se začínají dít podivné věci, za šera se objevuje  lucerna. Je to přízrak nebo skutečnost? Varuje snad svým světlem někoho? A před čím? Navíc se při zahradních terénních úpravách, konkrétně při rekonstrukci starého bazénu na zahradě objeví mrtvola.

Jak se tam dostala? O koho jde? Kdo je vrah? Jaká tajemství skrývá Les Genévriers? Proč Dom tají vše o své bývalé ženě? Je možné mu ještě důvěřovat? A jak spolu souvisí Bénédicte, která na statku zestárla, Marthe, světově proslulá odbornice na míchání vůní, Eve a Dom? A jak to celé dopadne?

Pokud jste romanticky založená duše, která má ráda kapku tajemna a napětí, je to kniha právě pro vás. Já jsem ji přečetla na dovolené na jeden zátah za dva dny.


Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář