Zkamenělá krev (Ostrov Öland 3)

Theorinovi se povedlo vytvořit skvělou symbiózu severské detektivky a mytologie. Na ostrově, v prostředí jako stvořeném pro to, aby jste zahlédli mihnout se mezi stromy křehkou vílu, či potměšilého trola, žijí lidé své všední životy. Mezi nimi i Per Mörner, který přijíždí na ostrov strávit Velikonoce se svými dětmi – dvojčaty Nillou a Jasperem do zděděného domku.

Původně plánované klidné prožití velikonočních svátků proběhne nakonec úplně jinak – Nilla je vážně nemocná a poté, co zkolabuje musí být hospitalizována a je jasné, že musí podstoupit náročnou operaci, jejíž výsledek není jistý a do níž se lékařům nechce. Oproti tomu přiveze Per do domu naprosto neplánovaně svého mrtvicí stiženého otce, s nímž má kvůli jeho podnikatelským aktivitám v pornoprůmyslu velice vlažný vztah.

Okolnosti za nichž k tomu dojde, jsou značně dramatické – studio, kde vznikaly fotografie do časopisů vydávaných Perovým otcem Jerrym lehne popelem a v troskách budovy policie najde dvě mrtvá těla, ženu a muže s rukama spoutanýma za zády. Jerryho na poslední chvíli zachrání z plamenů Per, který přijel otce hledat na základě zmateného telefonátu - Jerryho komunikační schopnosti jsou silně omezené v důsledku mrtvice. Pokud někdo chtěl zlikvidovat starcovo impérium a zároveň zavraždit i stvořitele této kontroverzní říše neřesti, tak proč až teď, kdy je Jerry už téměř nemohoucí?

V jedné z dalších dějových linií sledujeme život úspěšného páru mediálně známého charismatického Maxe a jeho ženy Vendely, která jako dívka na ostrově vyrůstala a která hledá část svého ztraceného dětství – víly přicházející k „Vílímu kameni", kde může člověk vyslovit přání, zanechat v prohlubni prastarého kamene dárek  a víly mu jeho přání splní.

Už samotný název knihy odkazuje k mytologii – zkamenělou krví je nazýván výrazně zbarvený pruh horniny  odlišný od okolních vrstev, podle pověsti se jedná o pozůstatek pradávných bojů mezi vílami a troly o nadvládu nad částí ostrova.

Kniha nezůstává nic dlužná svému žánru, jedná se o plnohodnotnou ukázku „severské detektivní školy", ovšem příměsí mystiky získává zvláštní, zajímavou příchuť a díky tomu mezi podobnou literaturou určitě nezanikne. Minulost se prolíná do současnosti, ovlivňuje ji a v samém závěru dojde k nejednomu překvapivému rozuzlení. Konec knihy je dramatický, napínavý a příběh se zdařile uzavírá.

Velice pěkná, čtivá záležitost.



Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář