Výlety pana Broučka

V prvním díle poznáváme pana Broučka, zámožného pana domácího na Starém Městě. Návštěvy hospody "Na Vikárce" jsou jeho denním chlebem, ale jednou v ní poseděl o trochu déle, trochu víc se napil a vedl s hospodským disputaci o tom, zda je Měsíc obydlen.

V podroušeném stavu se vrací noční ulicí, před sebou Prahu oděnou do měsíčního svitu a přemýšlí. Dívajíc se na měsíc, vystoupí na jednu ze starých zídek, pak na střechu domu a najednou jakoby přitahován tou zázračnou silou Měsíce, ocitne se v jednom z jeho kráterů!

Měsíc byl tehdy ještě neprozkoumaná planeta, a tak Svatopluk Čech trochu fantazíroval.

Život tam je postaven na lásce k malířství, poezii, hudbě a dalším uměleckým oborům. Žijí tam Měsíčané, mající zvláštní průhledná pavučinová těla a živící se potravou duše, tj. filozofickými rozpravami a básněmi. Jeho protikladem je usedlý měšťan 19. století.

Fantazii autorovi určitě upřít nelze. První (a žádný jiný) příběh broučkiády mě rozhodně nenudil. Pravý výlet pana Broučka je navíc poměrně krátký svým rozsahem, a tak čtenář ani nemá čas se nudit!

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století začíná na tomtéž místě co první díl, tedy "Na Vikárce". Pan Brouček se zde dostává do konfliktu. Snaží se totiž ostatní přesvědčit, že pod Prahou se nacházejí rozsáhlé podzemní chodby. Dozvěděl se to z rytířských románů, jenž četl. Toho večera opět vypil víc než obvykle, zůstal v hospodě sám, a když pak kráčel do předsíňky, upadl a řítil se někam do neznáma. Jak později zjistí, tentokrát mezi Husity...

I druhý díl je skvělou satirou. Velmi nápadně staví vedle sebe zbabělost měšťáka Broučka a nesmírnou odvahu Husitů. Jeho povaha je místy až úsměvná a i přesto, že je zbabělec, držíte mu vlastně palce. Čechovo dílo bych bez obav označila za nadčasové. Vždyť falešné vlastenectví vidíme všichni minimálně jednou do roky vždy, když se hraje nějaký důležitý hokejový zápas.

Třetí díl, Matěj Brouček na světové výstavě, se váže k tehdejší události výstavní atrakce, konající se v Praze. I zde se hlavní motiv opakuje: kritika měšťáctví, falešné vlastenectví a trampoty pana Broučka.

Dnešní čtenáři se možná na dílo Svatopluka Čecha dívají s odstupem, ale uvědomíme-li si, že jeho broučkiády vznikaly v 19. století, musíme je uznat za vynikající počin. Pan Brouček na mě působil přesně tak, jak autor zamýšlel, tedy jako nesympatický měšťáček, horlivý "vlastenec" ne nepodobný spoustě Čechů v dnešních dobách.

Výlety pana Broučka považuji za vynikající dílo, nadčasové a s filozofickým podtextem, ke kterému člověk asi musí dospět. Broučkiády dodnes zaujímají čestné místo v obsahu povinné literatury, což asi není správně. Nedokáži si totiž představit patnáctiletého školáka, kterého by bavil pan Brouček. I já jsem jeho obrovský literární význam poznala až dlouhou řadu let po opuštění školních lavic.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář