Doktor Proktor a konec světa. Možná...

Jak už podnázev třetího dílu napovídá, bude se jednat o velmi, velmi vážnou věc – konec světa! Beze srandy, jisté strašlivé potvory z blízkého vesmírného souputníka Země se rozhodly skoncovat s lidstvem. Prostě ho (tedy i vás) celé chtějí sežrat! A kdo že to jsou ty příšery? Nikdo horší než měsíční chameleoni, kteří jedí vše, co je masem, klidně i lidským.

Jak uvádí kniha Zví.Je.E.B.R.N. (Zvířata, jejichž existenci byste si raději nepřáli): „Nikdo neví, kde se měsíční chameleoni na Zemi zdržují. Ví se však, že se vyhýbají dennímu světlu. Kdybyste měli takou smůlu, že spatříte měsíčního chameleona za bílého dne, znamená to, že nějaký velký průser je na světě. A to průser, jaký svět neviděl. Přesněji řečeno ultramegahyperprůser. Anebo abychom se vyjádřili s naprostou, ale s naprostou přepřesností: konec světa.“

Co si myslíte, že jednou dne uvidí potrhlý Bulík s přítelkyní Lízou, no? Nic! O to jde, před chvílí tam venku bylo něco zasněžené, ale když sníh roztál, nebylo tam nic. Jen stopy jakoby někdo chodil … v ponožkách? A to znamená jen jedno! Konec světa se blíží, už za pár dní… Naše hrdinná trojice vyrazí spasit svět.

Musím přiznat, že třetí dětská (?) kniha norského sympaťáka Jo Nesbo (*1960) se mi ze všech zatím přečtených „proktorovek“  líbila nejvíce. Člověk doslova cítí, s jakou radostí a snad až drzostí si autor s celým příběhem pohrál. Jedinečný děj, báječný humor, originální fantasie, hraní se slovíčky, prostě všechno, co by čtenář očekával od moderní tvorby pro děti a mládež.

Celkem jde chápat, že se tato kniha tak líbila i dospělým (včetně mne), poněvadž ona zápletka, ve které si skutečně s šibalskou drzostí autor dělá srandu z Norů, Dánů a i jeho Výsosti norského krále, už není až tak čistě dětským příběhem.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář