Knižní web

Risk

Průměr: 5.0
(2x)
Nakladatel: Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:216
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:154 × 234 mm, 387 g
Více podrobností
Běžná cena: 249 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 19.04.2024 13:42

Anotace

Amatérský jezdec Roland Britten právě vyhrál cheltenhamský Zlatý pohár. Oslavy svého životního úspěchu si však příliš neužije – je unesen. Z prvního zajetí se mu podaří jako zázrakem vyklouznout, útoky se však stupňují.... Kdo za nimi stojí? A čím se Roland, v civilním životě v civilním životě daňový poradce, účetní a spolumajitel revizní kanceláře, jehož přičiněním se už jistě pár lidí dostalo za mříže, „provinil“?

Specifikace

Název: Risk

Autor: Dick Francis

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-3731-2

EAN: 9788024237312

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Soustřeď se, říkal jsem si. Mysli.
Ten motor…
Musel být veliký, silný a musel být někde hodně blízko ode mě, ale ne v téže místnosti. Hned za stěnou. Možná že za mou hlavou.
Kdyby se aspoň na chviličku zastavil, říkal jsem si tupě, nebylo by mi tak nanic, nebyl bych tak ubitý, ulekaný a vystrašený.
Motor burácel dál a rozechvíval zeď po mé levici. Turbína to nebyla, ta má plynulejší chod a vyšší zvuk. Výbušný motor. Silný a těžký motor jako u traktoru… nebo u náklaďáku. Ba ne, v náklaďáku nejsem, musel bych cítit, že jedu. Motor jde naprosto stejnoměrně, pořád stejné otáčky, žádná změna rychlostí, nezpomaluje ani nezrychluje, žádné řazení. Ne, náklaďák ne.
Tak agregát. Ano, to bude agregát, dělá elektřinu.
Ležel jsem ve tmě připoutaný k jakési polici poblíž elektrického agregátu. Bylo mi zle, byla mi zima a měl jsem strach. Kde ale jsem?
Jak jsem se tam dostal… to jsem až k určitému okamžiku věděl. V každém případě jsem si pamatoval, jak to všechno začalo. Čtvrtek 17. března nezapomenu nikdy.
Nejtrýznivější byly ty otázky, na které jsem si nedokázal vymyslet žádnou odpověď.
Kde jsem? Proč tam jsem? Co bude dál?