Na Sibiř

Na Sibiř

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Ve třicátých letech minulého století na dánském venkově vyrůstali sourozenci Jesper a jeho mladší sestra, která nám vypráví svůj příběh plný emocí i snů. Oba si v dětství byli velmi blízcí, přestože ona byla stydlivý snílek, který se bojí sochy lvů a Jesper byl odvážný objevitel s bujnou fantazií, jenž rád škádlil svou sestru. Život se s nimi nijak nemazlil, jejich otec byl truhlář, který nedokázal dát najevo své city, raději se věnoval své práci, v které byl sice zručný, ale bez obchodního nadání toho příliš nevydělal. Matka byla až příliš zbožná a většinu času se modlila k Bohu. Hodně jejich příbuzných bylo dost výstředních, a proto byla dívka s Jesperem odkázáni především sami na sebe, čímž se jen utužilo pouto mezi nimi. Oba rádi snili o dalekých cestách, Jesper chtěl odjet do Maroka a dívka na Sibiř.

Pak však nastoupila puberta a jejich pevný vztah utrpěl první trhlinu, protože ona musela pomáhat otci a Jesper četl o komunismu, v němž našel své ideály. Během německé okupace se všechno jen zhoršilo a po tragické smrti v rodině Jesper odjíždí na jih, do vysněného Maroka. Dívka zůstala doma, osamělá a zasažená ztrátou svého milovného bratra. Snaží se nalézt místo v životě, ale nenachází jej, a tak se upíná k návratu Jespera...

Setká se ještě někdy z Jesperem? Odjede dívka na Sibiř? Nebo všechno spěje k tragickému konci?

..........

Knihu Na Sibiř vypráví mladá žena, která nám ukazuje nejen své dětství, dospívání i začátek dospělého života, ale zároveň se citlivě zpovídá z pocitů k bratrovi a svému okolí. Tím vznikl velmi silný příběh inspirovaný spisovatelovou matkou, který byl nominován na Severskou cenu za literaturu. Per Petterson se proslavil jako autor novely Jak krást koně, za kterou obdržel řadu ocenění.

Hlavní hrdinkou příběhu je citlivá dívka, která ráda snila o studiu a cestě na Sibiř, ovšem život jen málokdy dopadne tak, jak jsme si ho představovali a tak dívku čekají nelehké chvilky. A právě ve vypjatých situacích dokázala hodně překvapit, třeba když se nezalekla gestapáka Jorgensen a když urážel Jespera, tak mu vlepila facku. To by do této dívčiny nikdo neřekl a jen tím dokázala, že je i silná osoba, která přečká mnoho emocionálních trpkostí, aniž by se zhroutila. Jen odjezd Jespera prožívá extrémně silně, protože tím ztrácí jedinou osobu, které bezmezně věřila. Tím se v ní něco zlomilo a ona již nedokázala najít své místo ve společnosti, proto odjela z venkovského domova do Osla. Žila v samotě a věřila v setkání s bratrem.
Jde vlastně o jakýsi portrét výjimečné ženy, která je citlivá a zároveň silná, těžkým životním situacím se vždy dokázala postavit se vztyčenou hlavou. Pyšná však nebyla nikdy, naopak byla přátelská. Jen okolí se k ní chovalo odměřeně, proto není divu, že si s bratrem byla tak blízká.

Děj je jednoduchý a kromě prolínání přítomnosti se vzpomínkami na minulost, je bez odboček. Plyne pomalu svým tempem, proto mi zpočátku trvalo, než jsem přivykla autorovu stylu psaní. Ne všem bude nejspíše vyhovovat, ale já v něm našla zalíbení, protože přináší procítěný příběh plný emocí a nádherné přírody dánského venkova i zimní Oslo.
Oba sourozenci prožili dětství hráním si na polích a lukách, představivost jim umožnila vnímat své okolí jinak, než jak ho vidí dospělí a to čtenáři přináší jen další úchvatný prožitek.

Přestože se jedná o útlou knihu, která má necelé dvě stovky stran, tak je tu zachycena hloubka příběhu, která místy až bere dech. Postavy jsou velmi dobře propracované a tím vynikne jejich vývoj v myšlení i pocitech. Z dětí se postupně stávají dospělí lidé, kteří si však ponechávají trochu snů a tužeb.
To čtenáře nutí, aby se ponořil až do útrob příběhu, který ve vás zanechá dojmy i po otočení poslední strany. Jedná se o skvělý literární požitek, který přivál až z chladného severu a díky knize tam můžete i nahlédnout.

Na Sibiř je smutný příběh ženy, plný melancholie, která prostupuje celým jejím životem a dělá jej výjimečným. Na tuto knihu od dánského autora dlouho nezapomenete a rádi se k í budete vracet.

Hodnocení: 5/5

Autorka recenze: Zdeňka Mašátová
http://literarnikoutek.blogspot.cz/

Potýkají se s chladnou láskou rodičů. Otec Magnus neumí vyjádřit svůj ochranitelský pud jinak, než přísnou kázní a jinými výchovnými prostředky. Možná na to má silný vliv špatné rodinné zázemí, které měl i on. Dodnes nedokáže přijít svému zploditeli na jméno, ani k němu neumí vyjádřit svoji lásku. Pokud v něm ještě nějaké je. A nenajde ji ani tehdy, když se během vánočních svátků dědeček oběsí ve chlévě.

Proč nevychází ani s bratrem Nilsem? Jak do všeho zapadá zbohatlík Baron?

Sourozenci drží pospolu. Užívají si společné chvíle a snaží se být v pohodě. Jenže všechno krásné netrvá věčně a do Dánska se dostane také válka. Nacisti se ujímají nadvlády a nastává trochu teror.

Nikdo nemůže nikam po večerce vycházet. Musí být zatemněno. Obchody moc nekvetou. Země chudne. Jesperovi se podaří utéct a chce si splnit svůj sen. Podívat se do Maroka.

Povede se mu to? Shledá se ale potom se setrou? A dočká se i ona vyplnění jejího snu – žít na Sibiři?

*

Do dálky se táhly porušené plochy plání a nebe a světlo, jako by tam začínal svět, dřevěné roubené domy a hejna ptáků, co vypadali jako tisíce plameňáků, a rackové se zvedali ze země, vzlétli a zaplnili svět, ale pak se rozplynuli a zmizeli. Stáda koní, všichni černí jak noc, a jen na jednom z nich jsem jela já. Cválali jsme podél vlaku tak dlouhého, že jsem neviděla jeho konec ani začátek. Jel rychle, cítila jsem, jak se mi mezi stehny kůň vlní, líbilo se mi to a chtěla jsem tak pokračovat, ale musela jsem přestoupit na vlak. Vedla jsem koně co nejblíž, vyklonila jsem se. Vlasy jsem měla dlouhé a těžké, ve vzduchu poletovaly, vracely se mi do tváře, takže mě šlehaly do očí, a vyhrkly mi slzy, ale povedlo se mi chytnout železné rukojeti a přehoupnout se na zadní plošinu posledního vozu. Nebylo to žádné umění, viděla jsem to ve filmu. Vběhla jsem do vozu, ale on tam nebyl. Vlak byl prázdný, sedadla prázdná a oknem jsem viděla ty nádherné koně…

*

Melancholický příběh výjimečné ženy, jejíž osudy jsou inspirované autorovou matkou, je rozehrán na stránkách díla norského spisovatele a knihovníka Pera Pettersona s názvem Na Sibiř. Nádherné obrazy, ale i celkově zachycené vzpomínky a naděje dokážou děj posunout dál a zaujmou vás. Kdo ještě váhá, je čas s tím skoncovat.

Autor: Josef Němec