Uloupený život - Příběh unesené dívky

Nejspíš jste ze zpráv zachytili čerstvý případ tří dívek, které byly uneseny a deset let vězněny a zneužívány jen kousek od místa svého bydliště. Bohužel není ojedinělý. Jednou z těch, které se vysvobodily a veřejně o svém utrpení promluvily, je Jaycee Dugardová, jejíž osud také nedávno mocně pohnul veřejností – unesli ji v jedenácti a v zajetí prožila neuvěřitelných osmnáct let.

Rozhodla jsem se tuto knihu napsat ze dvou důvodů. Jeden důvod je ten, že byl Phillip Garrido přesvědčený, že nikdo nepřijde na to, co provedl jedenáctileté holčičce… mně. Věřil také tomu, že není odpovědný za své činy. Já si myslím něco jiného. Jsem přesvědčená, že by měli všichni vědět úplně přesně, co on a jeho žena Nancy celé ty roky prováděli v přístřešku na zadním dvorku svého domu. Věřím, že bych se neměla stydět za to, co se mi stalo, a chci, aby Phillip Garrido věděl, že už dál nemusím uchovávat jeho tajemství. A že on je s největší jistotou odpovědný za to, že mi ukradl můj život a život, který bych vedla se svou rodinou.

A druhý důvod? Abychom se nebáli vystoupit ze své bezpečné zóny, abychom nezavírali oči, když vidíme cokoli podezřelého. Někomu totiž můžeme zachránit život.

Ačkoli manželé Garridovi ze začátku drželi dívku úzkostlivě v ústraní, v pozdějších letech se s ní opakovaně ukázali na veřejnosti a nakonec ji viděla i policie během návštěvy Phillipova domu. Do menšího stavení v zahradě se vejít neobtěžovali. Jaycee byla několikrát jen krůček od svobody, a vždy byly její naděje znovu pohřbeny. Policie se pak samozřejmě dodatečně omluvila a dala oběti štědré odškodné. To však těch ztracených osmnáct let života nenahradí.

Jaycee byla omráčena paralyzérem jedno ráno cestou do školy. Probrala se zamčená v úzké, zatemněné místnosti, která se pak nadlouho měla stát jejím domovem. Byla ještě dítětem, o sexuálním zneužívání neměla ponětí, a to nebylo to jediné, co ji čekalo. Důmyslným psychickým nátlakem ji její věznitel udržoval ve stavu ustavičného strachu. Když následně – ve třinácti – poprvé otěhotněla, její šance na únik se už úplně scvrkly.

Ve svém vyprávění je Jaycee dokonale otevřená, část knihy tvoří její deník ze zajetí, který se jí dařilo ukrývat a který jí pak policie odevzdala. A dvě věci jsou na jejím příběhu skutečně zarážející – míra utrpení, jež musela za ta léta snést, a ohromná vůle k životu, kterou si uchovávala i v nejtěžších chvílích. Čtete zápisky dítěte, jež v jistém ohledu velmi rychle dospělo.

Opravdu se usilovně snažím nemyslet na věci, ze kterých jsem smutná. Ale ráda si v duchu přehrávám vzpomínky na domov. Nechci na něj zapomenout. Bojím se, že si za čas nevzpomenu, jak máma vypadá.

Bojí se také, že i kdyby se vysvobodila, nebude mít kam jít. Kdo by o ni stál? Je pošpiněná, má dvě děti s psychicky nemocným člověkem. A když ji dosud nenašli, možná ji ani nikdo nehledal… Přesto se k té myšlence vrací, vrací se k naději a snaží se být veselé mysli. Plány do budoucna by se v její situaci zdály směšné, ale snít se dá všude – třeba o malém domku na břehu oceánu, kde by žila jen s dětmi a s milovanou maminkou. Píše si do deníčku seznam toho mála věcí, co ji na světě těší, horlivě se věnuje vzdělávání svých dvou děvčátek, naučí se odhadovat nálady maniodepresivního věznitele a vyhnout se tak větší bolesti.

A stále víc a víc si uvědomuje, na čem v životě záleží.

Geny, jak jsem zjistila, nejsou tím, co dělá rodinu rodinou. Rodinu tvoří lidé, kteří drží pohromadě v dobrých i zlých časech. Smutek je součástí života. Člověk simůže vybrat, jestli bude šťastný a bude vidět sklenici poloplnou, ale pro všechny je to boj.

Uloupený život - Příběh unesené dívky

Kruté zacházení zanechalo Jaycee stopy na těle i na duši, a s některými následky se možná nevyrovná nikdy. Přesto je šťastná. Jak říká – nevadí jí občas se probudit z noční můry. Vždyť plných osmnáct let v jedné noční můře žila, a z toho se nešlo probudit. Teď už může být všechno jenom lepší. Jaycee založila nadaci a aktivně pomáhá rodinám v krizi a také i obětem násilí. Kniha jako její svědectví byla nezbytná:

Chci změnit svět, udělat z něj lepší místo pro život. Místo, kde bych chtěla, aby žily moje děti.

Kdo si přeje totéž, neměl by její důležité poselství ignorovat.