Rozšíření bitevního pole

Román „Rozšíření bitevního pole“ (orig. Extension du domaine de la lutte, 1994) má v sobě jasnou paralelu s životem svého autora. Stejně jako Houellebecq i hrdina příběhu je mladý „perspektivní“ počítačový odborník, který už ale ve třiceti nevidí nic přitažlivého na dalším setrvání v životě.

Utápí se v depresi, alkoholu, bez lásky, a na konec šťasten a svobodný se cítí jen v psychiatrické léčebně. Bez jakéhokoliv nadšení pro cokoliv se nechává unášet proudem. Pracuje, protože nějak se živit musí, ale bez jakékoliv vlastní iniciativy. Poslouchá příkazy – půjdeš tam a budeš čekat, dokud bude potřeba, pojedeš tam a tam – všechno se stoickým klidem, proti ničemu otevřeně nerevoltuje, ale vše vnitřně kriticky komentuje, pohrdavě a ironicky.

Celé soudobé společenské šabloně, podle které musíš jít nekompromisně za úspěchem a penězi, či být krásný a sexy (nejlépe obojí), se sám vysmívá. Na všem nám ukazuje jen přetvářku, skryté pohrdání, které navenek prezentuje závaznými společenským „plky“. Jako např. u odchodu kolegy do důchodu. Ale nejvíce se v knize zaměřuje na sexuální touhy, či spíše sexuální „normy“.

Nosnou dějovou linií je cesta hlavní postavy po venkovských regionech, kde má prezentovat nový počítačový program ministerstva zemědělství. Na tuto nudnou služebku je mu přidělen Tisserand. Pozitivně naladěný mladík, který je ale tak fyzicky neatraktivní, že ani za peníze s ním žádná nechce. Přesto jakoby stále cítil nějakou naději, že někde … nějaká snad musí na něj čekat. S velkou dávkou škodolibosti a pohrdání je přitom manipulován naším hrdinou, a to až do tragického konce.

Můžeme říci, že Houellebecq ve svých dílech přináší značně deprimující životní filozofii, které je jím prezentování bez jakýchkoliv okras. Vždy jde přímo ke kořenu věci, a to za použití výraziv inklinujících k pornografii, xenofobii atd. Vše jakoby bylo pouhý zmar: „Život může být klidně zároveň prázdný a krátký. Dny líně plynou, aniž za sebou zanechají stopu či vzpomínku, až jednou naráz přestanou.“

Na jedinečném čtenářském zážitku má pak vliv i vynikající překlad a doslov Alana Beguivina, který přeložil většinu jeho děl, třeba i poslední román „Mapa a území“.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář