Nástroje: Naučte se zúročit skryté schopnosti a překonat handicapy

O to více mě kniha i metoda, kterou představuje, překvapila – po docela krátkém používání nástrojů, jako by začala opadat ta vyčerpanost, se kterou se denně potýkám, jako by děti začaly ztrácet schopnost mě tolik rozhodit a zcela zaměstnat, lépe se mi ráno vstává z postele, i když můj spánkový deficit by si nezadal s deficitem státního rozpočtu – zkrátka, cítím se lépe, mám víc energie a chuti do života, ačkoli mé vnější podmínky zůstávají v zásadě stejné.

Publikace Nástroje autorů Phila Stutze a Barryho Michelse je celkem útlou knížkou (216 stran ve formátu A5) představující autory v praxi ověřenou a postupem času vybroušenou metodu, jež slibuje, slovy podnadpisu, zvládnutí nového způsobu, ,jak zúročit skryté schopnosti a překonat handicapy´. V úvodu se píše, že nevýhodou většiny psychoterapeutických přístupů je zaměření na problém namísto jeho řešení a nepřipravenost nabídnout odpověď na otázku: Jak se mám zbavit svého chování či myšlení, jež mě obtěžuje, když znám jeho příčiny a přesto mi to nijak zvlášť nepomáhá v něm přestat? A právě odpověď na tuto otázku knížka slibuje.

Co to tedy je za objevnou metodu? Z hlediska teoretického zařazení jde o propojení kognitivní terapie (velmi zjednodušeně řečeno, je to terapie zaměřená na změnu způsobu myšlení), pojetí Jungova kolektivního nevědomí a spirituálního přístupu k psychoterapii.

Nástroje: Naučte se zúročit skryté schopnosti a překonat handicapy

A jak to tedy zhruba funguje? Metoda spočívá v tom, že pamatuje na různé skupiny negativních pocitů a způsobů myšlení, které komplikují a zbytečně zatěžují naše životy a nabízí pět jednoduchých nástrojů pro překonání a nahrazení těchto pocitů a myšlenkových vzorců prospěšnějšími. Nástroje ve formě mentálních cvičení, či chcete-li imaginací, jsou samy o sobě poměrně jednoduché a jejich použití je s trochou cviku i celkem rychlé. Cílem jejich dlouhodobého používání je dosažení stavu, kdy se naučíme každodenně kontrolovat svoji mysl a pracovat s ní tak, aby odrážela to, co si skutečně přejeme a kam chceme, aby směřovala. Důsledkem kontroly vlastní mysli je vzrůstající vyrovnanost a spokojenost a osvobození se z pasti negativních myšlenek a okamžitých reakcí.

Všechny nástroje jsou popsány jednoduše a srozumitelně a pro snadnější uchopení je jejich použití ilustrováno na příbězích několika dlouhodobých klientů autorů a na jejich osobních dlouhodobých zkušenostech s aplikací nástrojů.

Vypadá to tedy celkem jednoduše, takže v čem je háček? Nástraha je v tom, co se lidem často stává, že poznají nějaký nový směr - knihu, koníček, teorii, techniku a podobně, nadchnou se, začnou ji používat a pozorovat kýžené výsledky ve svém životě, ale po kratší či delší době z nějakého důvodu na sobě prostě přestanou pracovat a pomalu se vrátí do vyjetých kolejí. Asi to v různých formách všichni známe: „Dva kroky dopředu, jeden zpět.“

Autoři počítají s tím, že u každého dojde dříve či později k tomuto lenošícímu procesu a nabízejí za účelem jeho zvládnutí pátý nástroj, který je zaměřený na posílení vůle a získání energie pro práci na sobě v přítomném okamžiku. Tento aspekt knihy se mi obzvlášť líbí, protože málokterá teorie je natolik ucelená, aby předvídala tento přirozený mechanismus a nabízela rovnou jeho konstruktivní řešení.

Pokud mohu soudit ze svých pokusů s nástroji popsanými v knize, jsou účinné a jejich účinnost s cvikem a častějším používáním stoupá (a to, z mé vlastní zkušenosti, bez ohledu na to, zda v účinnost nástrojů věříte – ano, musíte být trošku zoufalí, abyste se pustili do systematické práce na něčem, o čem ještě nejste úplně přesvědčeni… :).

Nezapůsobilo na mne ani tak samotné přečtení knihy, protože to pokud je samoúčelné, nikam nevede. Začala jsem nástroje nejdříve používat poměrně nekoncepčně a čistě ze zvědavosti, v duchu svého přístupu, který možná také sdílíte, že si z každé teorie vyberu ten kousek, který je mi k užitku. Vedlo to nakonec k tomu, že jsem brzy začala používat kompletní sadu nástrojů a její výsledky mne natolik přesvědčily, že píšu tuto recenzi - abych knihu doporučila každému, kdo hledá nové impulzy pro osobní rozvoj a je motivovaný ke skutečné práci, protože nebudu zastírat, a nedělají to ani autoři, že kontrola mysli je přinejmenším zpočátku dřina (a pak ještě mnohokrát).

Nástroje vřele doporučuji k přečtení i k používání jako celek, a to i přes svého přísného vnitřního kritika, který obvykle s žádnou celou teorií nesouhlasí, je poměrně vybíravý a jsem si vědoma toho, že mě tak už často ochudil o některé prospěšné zkušenosti a podněty – on totiž už i ten můj vnitřní kritik nástroje využívá a cítí se lépe a tak nějak živěji. Není tak otrávený sám sebou :)

Autorka: Magda Strouhalová