Zabijáci

Toto je základní dějová linie příběhu, který se zabývá otázkou, do jaké míry jsme si všichni před zákonem rovni. Je společenské postavení a hlavně moc peněz absolutní ochranou před spravedlností? Možná bychom mohli, sic neradi, říci, že je, ale ne v tomto příběhu.

Svérázný a sympatický komisař Morck a jeho ještě svéráznější asistenti ale zde nehrají roli spravedlnosti. Jsou pouhými hledači, či odkrývači děsivé pravdy. Ani oni jakoby vlastně neměli sílu zastavit šílence s hromadou peněz a mocí.

Toho dosáhne pouze obdobná moc, ještě šílenější než „zabijáků“, která je budí v noci z klidného spaní. Proti šílené mysli totiž ani peníze moc nezmůžou, když ona šílená moc je nepotřebuje.

Adler-Olsen píše své knihy stylem, kdy vlastně od počátku čtenář má celkem jasno, kdo za činy stojí. Ona šestice prominentních studentů prominentních rodičů, která se jako zlatá mládež dokáže chovat naprosto nevypočitatelně, přitom ale vyznává jisté nepsané zákonitosti přátel na život a na smrt, najednou díky davové psychóze objeví neuvěřitelné kouzlo absolutní mocí nad bytím a nebytím obyčejných lidí.

Pod vlivem knihy Mechanický pomeranč začnou vyznávat kult násilí, brutality a krve. Celé roky je chrání vlastní moc a peníze a šílená, ale oddaná mysl party. Pak ale někdo z nich překročí meze lidskosti a všechno se sesype jako domeček z karet. A z lovců se stává štvaná zvěř.

Alfou a omegou jeho knih jsou ale samotné postavy. Ty dokázal tak plasticky načrtnout, přidat jim tak reálné charaktery, že doslova cítíte každé jejich hnutí mysli. Prim hraje samozřejmě komisař Morck, rozvádějící se stárnoucí morous, který se ještě docela nevzpamatoval z tragédie při jednom policejním zásahu.

Vše ale jakoby vyrovnává postava jeho neoficiálního asistenta Asada, onoho impulzivního a asertivního Araba, který doslova dokáže šokovat i pobavit svými činy a řečmi nejen svého nadřízeného, ale i nás čtenáře.

„Zabijáci“ jsou velmi dobře vymyšlený a hlavně napsaný příběh, který vás dostane už od prvních kapitol. Příběh o vyšinutých mozcích lidí cítících se nadlidmi. A ve stejném stylu očekávejte i závěr.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář