Druhý krok nikam

Knihu tvoří čtyři části. Názvy kapitol jsou poměrně složité, takže postačí, když řeknu, že první část se věnuje sci-fi, druhá nejrůznějším pitoreskním a bizarním světům, třetí nás zavede do krajin fantaskně strašidelných a ve čtvrté části najdeme jen jeden svět, který nelze zařadit nikam jinam.

Nejsnáze stravitelné jsou rozhodně povídky z první a třetí části. Ve sci-fi oddělení najdeme klasické příběhy, ne nepodobné stylu A. C. Clarka s jednoduchou zápletkou a nečekanou pointou. Sem patří např. Druhý krok Neila Armstronga. Některé povídky jsou trochu smíchané s punkovými žánry a jiné nepostrádají ani fantasy složku - Tvůrci času. Právě tvůrci času jsou jednou z mých nejoblíbenějších povídek, protože tady se autorovi povedlo skloubit dohromady zdánlivě neslučitelné. Trochu ztřeštění jsou, to ano. Ale děj je svižný, s několika zvraty a překvapivým závěrem.

Fantasy část je vlastně spíše částí hororovou. Najdete tu všechno. Vraždící nábytek a další domácí spotřebiče, strašidelné cestování časem i děsivou historii jedné obce. Mimochodem povídku Kronika obce Strašna opravdu doporučuji. To co se při zběžném zkoumání jeví jako obyčejný zápis dějin s několika zdánlivě nesouvisejícími zvláštními události, se při důkladném pohledu změní v dechberoucí svědectví o něčem, z čeho doslova běhá mráz po zádech.

A tady končí části knihy, které pochopí i méně zkušený čtenář. To, co zbylo, je totiž jen pro náročného hledače zábavy. Když prozradím, že druhá část se v plném znění jmenuje Světy pitoreskní, světy bizarní, světy remixované, určitě pochopíte. Povídky v této části mají rozsah od několika vět po několik stran, ale všechny jsou skvělé. Jde ovšem o čtení těžší a někdy hůře rozklíčovatelné. Mnohé paralely a vysvětlení vám dojdou až mnohem později. A to samé platí i o čtvrté části, kde najdete jen jedinou, zato ale slušně dlouhou povídku. Jmenuje se Krysy a zařadila bych ji asi někam do stylu městské fantasy. Svět krys vám možná otevře oči víc, než byste kdy čekali.

Knihu Druhý krok nikam bych určitě doporučila především čtenářům, kteří už mají na poli sci-fi nějaké zkušenosti. Rozhodně to není lehké čtení do autobusu nebo vlaku. Jako povinné vybavení k četbě této knihy doporučuji klidný večer, skleničku něčeho ostřejšího a následný nepracovní den. Jen tak máte šanci, že pochopíte některá ze svérázných zákoutí autorovi mysli a nebude vám dělat starosti, že po probdělé noci musíte do práce.


Autorkou recenze je Jana Šrámčíková

 

Přidat komentář