Divoši

„Benův otec je psychiatr, matka je psychiatrička. Dá se tedy poměrně bezpečně říct, že vyrůstal v přeanalyzované domácnosti.“ Ben taky šlechtí a taky prodává, ale má své principy a hodně času tráví v zemích třetího světa. Vrací se odtud většinou zesláblý, s otravou jídlem nebo nějakou mírnější exotickou chorobou, ale šťastný a spokojený, že přispěl svou troškou k lepšímu světu. Zbraň by do ruky nevzal. Problémy se dají řešit diplomacií...

Ofélie vyrostla se svojí mírně neurotickou matkou, takže to taky neměla lehké. Když se před pár lety dozvěděla, po kom dostala tak podivné jméno, byla dost v šoku a přemluvila všechny (kromě své zatvrzelé matky), aby jí říkali prostě O. O je velmi svobodomyslná, bezstarostná, spontánní – a vášnivá. Miluje Bena i Čona stejnou mírou, a oni milují ji a snad by to takhle krásně mohlo jít navěky, ne?

Ne.
Jednoho dne totiž Čon pustí počítač, připojí se na internet a podívá se na jedno amatérské video s několika uťatými hlavami. Pochopí okamžitě.

Z jihu přicházejí a vzmáhají se mexické drogové kartely, připravené vydírat. Nebo zabíjet, pokud se setkají s odporem. Značka Ben & Čon je už známá v dost širokém okolí a především proslulá kvalitou, takže nikoho nepřekvapí, že se o ni kartel začal zajímat. Jejich návrh zní jednoduše. Někdo jiný by na to možná s úlevou přistoupil. Jenomže jde o peníze a jde o svobodu. Benova diplomacie selhává – na řadu přichází Čonův arzenál.

Snažit se vyjednávat s mafií? Jak to asi může skončit? Kdyby zapřemýšleli, asi by je to bylo napadlo. Není tak těžké najít jejich slabé místo. Jejich společné slabé místo... O.

Strhne se honička, kdo z koho – Čonův armádní výcvik dělá z každé akce působivou podívanou, Ben jako začátečník všechno s nadhledem komentuje, cesta k vykoupení krásné přítelkyně je dlážděna dvaceti miliony dolarů – a to ještě netuší, že O jako oběť v tom vězení konec konců zas tak netrpí...

Koncem září do českých kin přijde filmová adaptace tohoto skvělého románu – pokud bude jen z poloviny tak dobrá jako její literární předloha, je na co se těšit. Vydatná dávka humoru, lásky a napětí, zabalená do teplých slunečních paprsků Západního pobřeží, drsná (a chvílemi naprosto ulítlá) romance na konec léta...

* * * * *

Když se O probudí –
– tak napůl –
Čon sedí u stolu v jídelně, pořád čučí do kompu, ale teď u toho čistí pistoli, kterou má rozebranou na spoustu součástek rozložených na ručníku. Protože Ben by příšerně řval, kdyby Čon zaprasil olejem stůl nebo koberec. Ben na svoje věci hrozně trpí. Čon říká, že se chová jako ženská, ale Ben to vidí jinak. Každá hezká věc symbolizuje riziko, co podstoupili při pěstování a prodeji trávy.

Přestože se tady Ben neukázal už kolik měsíců, Čon a O pořád dávají na jeho věci pozor.
O doufá, že ta rozebraná bouchačka neznamená, že se Čon chystá vrátit do „Umíráku“. Od odchodu z armády už tam byl dvakrát. Jezdí tam s jednou z těch neurčitých soukromých bezpečnostních agentur a vrací se, jak sám říká, s prázdnou duší a plnou peněženkou.
Což je koneckonců hlavní důvod, proč to dělá.
Člověk se holt živí tím, co umí.
Když si dodělal maturitu, dal se k námořnictvu, a protlačil se až k jednotkám SEAL. Nastoupil do výcvikového střediska Silver Strand asi sto kilometrů jižně odsud, do mořské mučírny. Nutili ho ležet na zádech v zimním přílivu a nechat o sebe rozbíjet ledové vlny (jo, waterboarding byl normální součástí výcviku, přátelé, standardní operační postup). Naložili mu na ramena těžkou kládu, se kterou musel vybíhat na písečné duny a brodit se po stehna ve vodě. Musel se potápět a zadržovat dech tak dlouho, dokud neměl pocit, že mu prasknou plíce. Vymysleli si na něj ledacos, jen aby ho přinutili hodit ručník do ringu a odejít, ale on ne – netušili totiž, že Čon si všechnu tu bolest vlastně užívá. Když jim tahle zvrácená skutečnost konečně došla, naučili ho všechno, co totální cvok jako on, navíc s takovouhle fyzičkou, dokáže v H₂O dělat.
Pak ho poslali do Stánů.
Konkrétně do Afghánistánu.
Kde…
Máte písek, máte sníh, ale moře nikde.
Tálibánci nesurfujou.
Čon koneckonců taky ne, ty machírky na prknech upřímně nesnáší, vždycky si zakládal na tom, že v Laguně najdete jen jednoho nesurfujícího heterosexuála, a to je on, akorát mu přišlo zvláštní, že armáda vynaložila šestimístnou částku na to, aby z něj vycvičila Aquamana, a pak ho poslali do pouště.
Ale co, válčíte tam, kde to zrovna jde.
Čon zůstal dva turnusy, pak z armády odešel. Vrátil se do Laguny, aby…
Aby…
Hmmmm…
Aby…
Nic.
Nenašel tu nic, co by mohl dělat. Každopádně nic, co by ho bavilo. Teda, mohl dělat plavčíka, ale kdo by chtěl sedět na věži a čučet na turisty, jak si zadělávají na rakovinu kůže. Jeden námořní kapitán ve výslužbě mu dohodil flek u prodejce jachet, ale Čon neumí prodávat a nenávidí lodě, takže to neklaplo. A když si ho pak našel ten náborář, byl tím pádem k dispozici.