PETR JANDA – Dávno

Přes dvě desítky kapitol nazvaných často podle hitů Olympiku (Co je vůbec v nás, Ty slzy dávno pila tráva, Nebe nad hlavou, Jako tele na vrata, Otázky...) si Janda napsal sám, ze všemi výhodami i nevýhodami takového pojetí autobiografie.

Jeho názory i interpretaci událostí prostě berme jako osobní pohled a oceňme, že na rozdíl od většiny takzvaných autobiografií sestavených z novinových výstřižků mladými redaktorkami z bulváru je k sobě i ke čtenářům Janda relativně upřímný.

„Už jsem zralý říct i nepříjemné věci. Nic jsem nezamlžil a nešetřil jsem se. Nechtěl jsem se dělat lepším, než jsem," prohlásil Janda na začátku listopadu v pražském knihkupectví Luxor na křtu knihy vydané nakladatelstvím Ikar. Před několika desítkami svých příznivců zdůraznil, že se vyhnul pomluvám a vyřizování účtů.

Výjimkou je kapitola věnovaná jeho bratrovi Slávkovi, kapelníkovi skupiny Abraxas. Ten své starší bratry Petra a Jiřího údajně připravil o restituovaný dům na Vinohradech. „Chtěl jsem to s ním před vydáním knihy probrat, ale neměl zájem se setkat," podotkl Janda.

Autor,pro kterého je vydání této publikace s mnoha fotografiemi z rodinného archivu podle jeho slov „spisovatelská premiéra i derniéra", mimo jiné vzpomíná na klukovská dobrodružství i první setkání s hudbou ve sboru dr. Kulínského, začátky hry na neoblíbené housle i fascinaci kytarou, první lásky, úmrtí manželky a dalších nejbližších včetně některých spoluhráčů z Olympiku.


„Hudba je pro mě náplň života, jediné, co mě opravdu baví, je muzika," vyznává se na stránkách knihy. Zní to trochu pateticky, ale kdo sleduje bezmála padesátiletou kariéru Olympiku, ví, že to Janda myslí vážně.


1.12.2011  ROCK & POP  

Přidat komentář

Petře, už brzy čekáte narození vašeho v pořadí pátého dítěte. Jak se vám to vlastně podařilo?

Abych řekl pravdu, zkoušeli jsme to dlouho. A když už jsme si mysleli, že z toho nic nebude, najednou to vyšlo. Jsme oba moc rádi. Takhle podobně to bylo i s Eliškou. Také už jsme nevěřili, že by se to mohlo povést, a najednou to bylo.

Jak vám Alice oznámila, zeje podruhé těhotná?

(Zamyslí se a pak se rozesměje) Ne, to nemůžu říct. Ona je poměrně háklivá na to když o těch věcech vyprávím. Nemá to ráda. Zrovna přemýšlíme, jak to udělat, abychom zmizeli, až bude porod na spadnutí. Minule, když rodila, byla novinářema tak zaskočená, že z toho byla úplně špatná. Přičítá tomu i to, že pak měla málo mléka a podobně, tak jsem jí slíbil, že na určité otázky odpovídat nebudu. Nechci, aby se na me zlobila. Přece jenom je v jiném stavu, hormony pracují, tak nechci zbytečně přilévat olej do ohně.

V kolikátém je měsíci?

Ve čtvrtém.

A na co to vidíte? Na holku, nebo na kluka?

Bohužel nevím, ale samozřejmě kdyby to byl kluk, bylo by to naprosto senzační.

Necháte si to říct?

Necháme, abych pak nebyl smutný. I když samozřejmě i za holčičku budu rád. Ale zatím je ještě brzy. Vždycky jsem chtěl velkou rodinu. Nikdy mi to ale pořádně nevyšlo. Až teď s Alicí sen plním.

Holky jsou většinou mazlivější než kluci, ani to vás neoblomí?

To jo, ale když máte doma už tři holky, tak je toho až až. Dvě už stejně nejsou na mazleni a ta jedna, ta je.

Povězte upřímně, cítíte se v sedmdesáti ještě na další miminko, které bude doma křičet, bude se muset přebalovat a je třeba se o něj po všech stránkách postarat?

Musím říct, že mám mnohem lepší nervy než Alice. Mně to zdaleka tak nevadí. Já třeba řídím auto, vzadu Anežka brečí, Alice je z ní úplně hotová, ale já jsem naprosto v klidu.

Kromě toho, ze stále hrajete s Olympikem, jste nedávno vydal i životopisnou knihu s názvem Dávno. Chcete se zařadit po bok třeba Haliny Pawlowské, které jste shodou okolností hned krátce po vydání byl na křtu její knihy?

Halina už má těch knížek trochu víc, já jsem teprve novic.

Jaké jsou zatím ohlasy na vaši knihu?

Moc ohlasů jsem neviděl Přečetl jsem akorát jednu kritiku a ta byla tak příznivá, že mi to vyrazilo dech.

Opravdu?

Jo, jo. Ale také mi někdo říkal, že jsem tu závěrečnou část odflákl, ale ten začátek, že je zase moc hezký, tak nevím. Ale ohlasu mám docela málo, takže těžko říct. Abych ho nevybral žádný vzorek, který by svědčil o tom, co tomu veřejnost říká.

Vaše kniha je životopisná, troufl byste si napsat i nějakou beletrii?

Mám připravené dva takové romány, ale jak se znám, tak se k tomu určitě hned tak nedostanu. Jsem toho názoru, že švec se má držet svého kopyta.

A můžete alespoň prozradit, čeho se ty romány týkají?

Jeden mě napadl v Americe letos zjara, ale to nemůžu vyprávět, to bych to zkazil. Jen prozradím, že je to tak trochu detektivka. Jde tam o záměnu. Pokud to dopadne tragický thriller, ale nebude tam moc krve. Spíš dvě party půjdou proti sobě. Potřebují najít věc, kterou ztratily. Potřebují se k ní nějak dopracovat, protože bez ní je to nanic. Krev tam nehraje prakticky žádnou roli, když tu hledanou věc nemají.

Půjde tedy o český, nebo americký thriller?

Bude to český thriller a bude se odehrávat na Floridě. Ale možná to ještě šoupnu na Ostravsko. Kdo ví... I když na Floridě je tepleji a lepší vzduch, (smích) Normálně vám řeknu, že někdy, když čtu knížku, co se třeba odehrává v Arktidě, tak je mi zima, a naopak, když čtu zase třeba o Africe, tak najednou zjišťuju, že jsem zpocený.


6.1.2012  Jackie

Přidat komentář