Jane

Anotace

Odkazy

Postmoderní Jana Eyrová

22.3.2012

April Lindnerovou, profesorku angličtiny na univerzitě Saint Joseph’s ve Philadelphii, literární kritičku a autorku ceněných básnických sbírek, inspiroval zájem o román Charlotte Brontëové Jana Eyrová natolik, že se rozhodla vytvořit jeho postmoderní verzi. Už na střední škole našla v této postavě spřízněnou duši. Cenila si jejího volnomyšlenkářství a skutečnosti, že nikdy nevolila snazší cestu. Při volbě novodobého pana Rochestera zvítězila její láska k rockové muzice a obdiv k Bruce Springsteenovi. Společenskou propast mezi sirotkem a tajenou láskou vytvořil mýtus i bohatství rockové hvězdy. Představa, jak dát dohromady zakřiknutou mladou ženu a sebestředného rockera, se pro ni stala výzvou.

Jane

Těžko lze srovnávat dvě literární díla, když každé je originálem. Přesto se nelze zbavit poznání, že vyprávění Charlotte Brontëové (1816-1855) přináší kromě osudů hlavní hrdinky a její cesty za štěstím i obraz britské společnosti té doby. V tom je cenné i dnes. V podání Lindnerové (1962) jde především o vykreslení vztahu dvou lidí, kteří k sobě hledají cestu.

O dnešním společenském prostředí se čtenář mnoho nedozví. Postupné odhalování vnitřního života Nico Rathburna je tak nejcennější devízou románu. Vřelý čtenářský ohlas však svědčí o tom, že se autorce podařilo oslovit současné publikum. Není divu, že se dala do práce nad novodobou verzí neméně slavného románu Na Větrné hůrce, který by měl napřesrok vyjít s názvem Catherine.


20.3.2012  Právo


Ukázka z knihy:

„Je tam někdo?“ zašeptala jsem a slyšela, jak venku zavrzala prkna na podlaze. Potom jsem ucítila něco, z čeho se mi rozbušilo srdce – jemnou vůni síry. Rozsvítila jsem, připlížila se ke dveřím a otevřela je. Ve vzduchu se vznášel dým, ale zdálo se, že přichází z křídla obývaného panem Rathburnem na opačné straně domu. Postupně se začaly ozývat požární hlásiče. Bez rozmyslu jsem se rozběhla za zdrojem kouře. Dostala jsem se k posledním dveřím v křídle pana Rathburna a důrazně na ně zabušila. Nikdo neodpovídal. Co když je tam zamčený? Ale dveře šly otevřít. V šatně už plameny šlehaly až ke stropu. Pan Rathburn ležel pár metrů od ohně, prakticky v něm, tvrdě spal ve své posteli s nebesy. Nebo že by byl v bezvědomí?

„Vzbuďte se! Proberte se!“ křičela jsem. Něco zamumlal a otočil se. Nemohla jsem marnit čas. Vnímala jsem intenzivní žár, začínal být nesnesitelný. Chytila jsem pana Rathburna za ruce a pokoušela se ho odtáhnout, ale byl příliš těžký. Budu ho muset nějak vzbudit. Vzala jsem z nočního stolku sklenici vody a chrstla mu ji do obličeje. Slyšela jsem ho klít. „Co to sakra je?“ zopakoval několikrát. „Hořelo tu,“ vysvětlila jsem mu. „Pojďte, musíte vstát.“ Požární hlásiče kvílely všude kolem nás. Hmatala jsem po stěně po vypínači, až se mi podařilo rozsvítit. „Jane? Jste to vy?“ „Ano. Musíte okamžitě vstát. Tohle nebyla nehoda.

 

Přidat komentář

Číst dál...Méně

Ukázka z textu

„Je tam někdo?“ zašeptala jsem a slyšela, jak venku zavrzala prkna na podlaze. Potom jsem ucítila něco, z čeho se mi rozbušilo srdce – jemnou vůni síry. Rozsvítila jsem, připlížila se ke dveřím a otevřela je. Ve vzduchu se vznášel dým, ale zdálo se, že přichází z křídla obývaného panem Rathburnem na opačné straně domu. Postupně se začaly ozývat požární hlásiče. Bez rozmyslu jsem se rozběhla za zdrojem kouře. Dostala jsem se k posledním dveřím v křídle pana Rathburna a důrazně na ně zabušila. Nikdo neodpovídal. Co když je tam zamčený? Ale dveře šly otevřít.
V šatně už plameny šlehaly až ke stropu. Pan Rathburn ležel pár metrů od ohně, prakticky v něm, tvrdě spal ve své posteli s nebesy. Nebo že by byl v bezvědomí?
„Vzbuďte se! Proberte se!“ křičela jsem. Něco zamumlal a otočil se. Nemohla jsem marnit čas. Vnímala jsem intenzivní žár, začínal být nesnesitelný. Chytila jsem pana Rathburna za ruce a pokoušela se ho odtáhnout, ale byl příliš těžký. Budu ho muset nějak vzbudit. Vzala jsem z nočního stolku sklenici vody a chrstla mu ji do obličeje. Slyšela jsem ho klít. „Co to sakra je?“ zopakoval několikrát.
„Hořelo tu,“ vysvětlila jsem mu. „Pojďte, musíte vstát.“ Požární hlásiče kvílely všude kolem nás. Hmatala jsem po stěně po vypínači, až se mi podařilo rozsvítit.
„Jane? Jste to vy?“
„Ano. Musíte okamžitě vstát. Tohle nebyla nehoda.“