Myši - váz.

Shelly je tichá, plachá dívka, která se věnuje studiu, miluje knihy a klasickou hudbu. Od dětství měla tři nejlepší kamarádky, které se ovšem v době dospívání rapidně změnily. Staly se z nich doslova sadistické zrůdy. Shelly prochází neskutečnou šikanou. Se svým trápením se nesvěří nikomu, ani své matce. Sama dokonce uvažuje o sebevraždě.

Po jedné hrozivé příhodě, kdy Shelly jen o vlásek unikne smrti a skončí v nemocnici, vše konečně vypluje na povrch. „Nenajdou" se ovšem přímé důkazy svědčící o šikaně ze strany spolužaček, tudíž zůstanou nepotrestány. Shelly se rozhodne, že už se do školy nevrátí. S matkou se odstěhují do opuštěného domu za město, kde není ani živáčka. „Zimolezový dům" s krásnou zahradou jim plně vyhovuje. Za Shelly dojíždí dva soukromí učitelé, aby nezameškala studium a blížící se zkoušky.

Jejich život vypadá idylicky, dokud jejich nový dům, jejich bezpečné útočiště před světem, nenapadne lupič. A to v noci přesně na Shellyiny šestnácté narozeniny.

Ráda bych dál popisovala vyvíjející se příběh, ale to už bych prozradila příliš.
Jak jsem zmínila, knihu vypráví šestnáctiletá dívka, dozvídáme se vše o jejích nejniternějších pocitech, myšlenkách. Spíš než thriller bych knihu zařadila do psychologického žánrů.

Příběh je velmi čtivý, možná i proto, že je psán jazykem mladé, ovšem inteligentní a chytré dívky. Přímo před očima se nám mění psychika a povaha dvou žen, které život několikrát zažene do kouta a srazí na úplné dno. Nikdo neví, jak se člověk zachová, když mu půjde o život...

Určitě knihu doporučuji k přečtení.

Šikana se dotkla i mě osobně, když mému synovi bylo jedenáct let. Do té doby jsem si myslela, že nám se to stát nemůže, že to známe jen z televize. Může... a může se to přihodit komukoliv. Proto i taková témata ne přímo vyhledávám, ale když se mi podobné příběhy naskytnou, určitě si je přečtu.

Úryvek:
Otevřela jsem oči a okamžitě jsem byla vzhůru. I když jsem tvrdě spala, neomylné zaskřípání čtvrtého schodu zasáhlo část mého mozku, která nikdy nespí. O tom, co jsem slyšela, jsem nepochybovala a nepochybovala jsem ani o tom, co to znamená: v domě někdo je.
Na svítivém displeji budíku na mém nočním stolku stálo 3:33.
Slyšela jsem, jak mi buší srdce, jako kdyby žilo svým vlastním životem, jako zajíc, zmítající se v oku, které se čím dál víc utahuje, jak se zajíc snaží dostat ven. Napínala jsem uši, abych přehlušila dunění ve spáncích. Zkoumala jsem ušima prostor za dveřmi své ložnice: odpočívadlo, schodiště - jako neviditelní hlídací psi mi přinášely informaci: ticho, ticho, ticho, jen ticho, nic jsme neobjevily. Nespletla jsem se tedy? Ale věděla jsem, že ne. Slyšela jsem zaskřípání čtvrtého schodu pod vahou člověka.
A samozřejmě po chvíli, která mi připadala jako věčnost, zasténal další schod, o něco výš: v domě někdo je.

„Myši nejsou typický thriller. Nenaleznete zde sériové vrahy ani honičky aut nebo barokní metody mučení. Začíná jako idylický domácí příběh, ale postupně se mění v psychologický thriller, který vás napíná až do poslední stránky." (Maria Rejt, nakladatelka)

Autorka recenze: Šárka Fofoňková
Zdroj: Můj knižní ráj