Dolní město 1: Léčba ostrou břitvou

Kniha jen prostě netypická, či spíše netuctová, to je lepší výraz. Hlavní hrdina nazývaný Správce,  je drsňák, žádný krasavec, má pestrou minulost (i současnost a z největší pravděpodobností i budoucnost) a svým způsobem se stará o dodržování (téměř) zákonů a pořádku v Dolním městě – ve čtvrti, kterou autor barvitě vylíčil jako něco mezi středověkým městem, křižovatkou národů a nejhorší částí Bronxu.

V knize se seznámíme s pestrou směsicí obyvatel tohoto zvláštního světa, potkáme zde čaroděje, vědmy, ale i státní policii, narkomany a v neposlední řadě ty nejbědnější z bědných – opuštěné děti ulice. Jedno z těchto dětí, chlapec jménem Wren se stává posléze Správcovým přítelem a pomocníkem.

Spletitý labyrint uliček, nejrůznější národy a rasy, hampejzy toho nejhoršího ražení a v tomto prostředí je nalezena mrtvola rituálně zavražděné malé dívky. Událost otřese i obyvateli tohoto drsného místa, kteří jsou zvyklí na ledacos. K dovršení všeho nezůstane u jedné vraždy a záhy je nalezeno další tělíčko mrtvého dítěte; shodou okolností se do okruhu podezřelých osob dostává i náš hrdina a od této chvíle se začíná roztáčet  zběsilá ruleta osudů.

Kdo a proč dítě zavraždil? Jakto, že nejsou téměř žádné stopy? Jak je možné, že ani oficiální  jasnovidci a vědmy nenachází žádné stopy vedoucí k pachateli? Otázek přibývá, události překrývají jedna druhou a Správce je proti své vůli zatažen do vyšetřování. V podstatě dostane nůž na krk – buď v šibeničním termínu usvědčí pachatele, nebo……..

Vyšetřování prováděné Správcem s jeho typicky „jemným“ přístupem nabere překvapivý směr – jeden z členů šlechty, zhýralý hejsek, brilantní šermíř se zdá být tím, kdo vraždí nevinné oběti a dokonce je nasnadě i důvod, stopa se zdá být přímo žhavá a Správce se po ní bez váhání vydá.

Závěrem čeká čtenáře překvapivý zvrat , kolem létají třísky, jiskří to zde temnou magií a teče krev.

Pokud budou další díly na stejné úrovni, určitě si tato série najde dost čtenářů, kteří se budou stejně jako já, do Dolního města rádi vracet.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Každé město má svou tvář. Jistě, to znáte, tu pěknou, co ukazuje všem do světa, tu, kterou mají rádi a jedinou, o které se vládce města od svých úředníků dozví. Ale pak je ještě jedna. Temná, zatuchlá, kam ti mocní nikdy nevkročí a kde nerozhoduje právo či spravedlnost. Ne, v těch křivolakých uličkách jde jen o strach, ostrou zbraň, rychlé nohy a dost svalů či odvahy vybojovat si své místo. Jenže právě do téhle stoky teď míříme..

Býval asi vším, čím si dokážete představit. Od dítěte ulice přes vojáka, strážce pořádku až po feťáka. Na každém z nás by to bezpochyby zanechalo památky. Možná by jste si z toho s trochou štěstí odnesli i pár kladných zkušeností do života. Stejně jako náš hrdina, pokud ho tak budeme chtít nazvat. Problém je v tom, že on si odnesl jen ty záporné zážitky..

I hnusná stoka má svá světlá místa, jako třeba bordely, hospody nebo jiná místa, kde si za pár drobných koupíte cokoliv nebo kohokoliv. A mezitím vším máme toho, koho hledáme. Našeho průvodce, hrdinu i smolaře. Přidejme moře ironie, sarkasmu a snahu přežít alespoň do dalšího dne, než ho konečně zabije ta hnusná závislost na drogách, které sám prodává. No není život skvělý?

Nečekejte dlouhé úvody, nostalgické pohrávání si s minulostí nebo milostné pletky. Na přímé linii příběhu potkáte od každého něco, ale jen tak naokraj a jen z počátku, aby toho nebylo moc. Pak už Vás křídla rychlého spádu ponesou městech rychleji, než noční odliv odnášející mrtvoly do moře. Rozhodně u knihy neusnete a milostného šťastného happyendu se už teprve nedočkáte. Vy jste ho vážně čekali? Velká chyba..

Temná atmosféra, odlehčená ironií, sarkasmem a pár vtipnými chvilkami. To jestli vám tento styl sedne, to opravdu netuším, ale nudit se u knihy každopádně nebudete.


Autorem recenze je David Dvořák

Přidat komentář