Domácí stránka › Žánry › Cestování, mapy › Evropa - Česko › Pražské věže

Pražské věže

Nakladatel:	Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk:	česky
Pořadí vydání:	1.
Rok a měsíc vydání:	2013/03
Počet stran:	128
Typ, vazba:	Kniha, pevná
Formát, hmotnost:	148 × 297 mm, 595 g
Více podrobností

Běžná cena:	299 Kč

	Není skladem
	Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.

Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 15.12.2024 07:14

Sledovat titul
Recenze (1)
Odkazy a akce (2)
Komentáře (0)

Anotace

Na věže se obvykle hledí zdola anebo se z nich vyhlíží na město. Tato půvabná knížka představuje pražské věže shora, tak jak je umělecky ztvárnil český malíř žijící ve Švýcarsku Aleš Jiránek. Mistr mobilní perspektivy nás pozve nejprve na Procházku tisíce a jednoho schodu – magickou honbu za dračí ženou proti směru Královské cesty, poté se vydáme na Cestu nad městem, mapující všechny významné dominanty Prahy, které byly zaznamenány na slavné Sadelerově rytině z roku 1600. Zasvěceným textem ilustrace doprovodila Jana Jůzlová.

Specifikace

Název: Pražské věže

Autor: Jiránek Aleš, Jůzlová Jana

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-3747-3

EAN: 9788024237473

Objednací kód: -

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze - Jana Jůzlová, Aleš Jiránek: Pražské věže

23.4.2013

Většinu knížek si pořizuji kvůli jejich obsahu, tak už to u knih bývá. Ale pak jsou také takové, které chci mít, protože se mi, bez ohledu na téma, líbí samy o sobě. Jako předmět. Krásná výpravná kniha Pražské věže je jednou z nich. Líbí se mi neobvyklý formát, papír, vazba, dokonce i téma ale především Jiránkova místy pohádová perspektiva a obrázky Prahy, které působí realisticky a přesto ne; nadchlo mě malované věnování knihy mistru orloje, Petru Skálovi. Takových drobností jsem si na knížce našla víc.

Milý, umělecky zpracovaný "průvodce" Pražské věže aneb Cesta nad městem s procházkou tisíce a jednoho schodu, je založený především na ilustracích akademického malíře Aleše Jiránka a na doprovodném textu Jany Jůzlové. Ilustrace mají své kouzlo, vystihují genia loci. Přispívá k tomu mimo jiné to, že pohledy jsou zajímavě voleny. Doprovází je text, který je u jednotlivých staveb spíše užiteně a vcelku i zajímavě informativní, zatímco v úvodů jednotlivých oddílů knihy je stejně malebný, jako Jiránovy obrazy. Kousek takového textu cituji na závěr.

Pražské věže se skládají ze dvou hlavních částí, z kratší Procházky tisíce a jednoho schodu a z obsáhlejší Cesty nad městem. Na konci knížky jsou připojeny ještě dvě krátké kapitolky O zvoničkách, věžičkách a lucernách a O vodárenských věžích.

Procházka tisíce a jednoho schodu nás v opačném směru provede po Královské cestě a věžích, které cestu lemují, od katedrály svatého Víta až po Staroměstskou radnici. U každé z věží je uvedena výška a počet schodů - ano, přepočítala jsem je a je jich skutečně 1000 + 1. Nádech tajemna přidává odkaz na dračí ženu.

Cesta nad městem představuje dominanty zachycené na rytině Jiljího Sadelera z roku 1606, známé jako Sadelerův prospekt - zde samozřejmě s ohledem na jejich věže. Jde o pomyslný panoramatický pohled na Prahu z místa, ze kterého by bylo možné přehlédnout Strahov, Hradčany, Malou Stranu, Staré Město, Nové Město a Vyšehrad.

Knížka nabízí pohled Jiránkovýma očima na velké množství kostelů, několik bazilik, dvě radnice i některé další stavby a samostatné věže, což je pro mě samo o sobě dostačujícím zážitkem. Díky textu se dá využít také jako průvodce při vlastivědné procházce po Praze, i když je pravda, že formát 14,5 x 29,5 cm, tomu nenasvědčuje. Byl zvolen, aby dal vyniknout ilustracíma je jedním z aspektů, které přispívají k jedinečnosti knihy. I tak se možná vypravím s větší kabelou, vyzbrojena Pražskými věžemi, na některou staroměstskou či malostranskou zahrádku, dokonale nasát atmosféru jarní Prahy.

Na závěr, abych alespoň trochu přiblížila ráz a kouzlo celé knížky, uvádím ukázku textu z úvodu oddílu o Strahově a Hradčanech:

"Zapadající slunce zde opouští město a ještě jednou obkreslí profil kláštera. Snad aby tak ohřálo tuto románskou pevnost oživenou prameny. Sveze se po větvích Petřína, kde splývá les se sadem, aby pak ráno vklouzl do pousteven, odhalil a připomněl Pražanům věčný kalendář. Bílý oděv jara i zářivé tóny podzimu."

Autorka recenze: Magda Šťastná

Přidat komentář

Číst dál...

Odkazy

Pražské věže

22.4.2013

Kniha Pražské věže není banální encyklopedií ani publikací pro turisty, byť vychází i v anglické jazykové mutaci. Nejpřesnější žánrové vymezení by asi znělo obrazová publikace. Ve Švýcarsku žijící český malíř Aleš Jiránek se inspiroval známou Sadelerovou rytinou pražského panoramatu z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století a namaloval na ní zachycené dominanty metropole v jejich současném stavu.

Číst dál...

Při práci na knize jsem na Starém Městě objevila kostel, o kterém jsem dosud nevěděla

6.5.2013

Jana Jůzlová je spoluautorkou knihy Pražské věže, ve které dominují kolorované kresby Aleše Jiránka. Historička a spisovatelka doplnila publikaci o textovou složku a v rozhovoru pro Pražský deník sdělila, že při práci na knize se o také mnohém poučila.

Pražské věže

Jaká pražská věž patří mezi vaše nejoblíbenější?

Vždycky se mi líbily bílé románské opukové věže kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Je to něco jiného v převažující záplavě pražského baroka a panorama Hradu by bez nich prostě nebylo ono. Jako celek mám ráda staroměstský kostel sv. Jiljí, jehož neúplná severní věž působí dojmem pevnosti. Z barokních kostelů mi připadá nejzajímavější nevelký kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce, který má věže atypicky postavené nakoso, je to taková malá barokní perla.

V čem je jiný pohled na věže „shora"?

Z ulice člověk nedohlédne až nahoru, shora proto zjistíte, že každá věž má i v nejhořejší části spoustu zajímavých detailů. Je to pohled, který je člověku nedostupný, a to láká.

Jste především autorkou sci-fia fantasy literatury. Co vás přimělo ke změně žánru?

Ve skutečnosti jsem ráda autorkou prakticky čehokoli, co mě zrovna baví napsat. Žánru fantasy mám vydaných pouze pár povídek, a dokud nevydám román, který se snažím letos dokončit, nedá se to tak úplně počítat. Původním vzděláním jsem ale historik, mám ráda populárně naučné knihy, se spoluautorem Radkem Diestlerem jsme již v roce 2008 vydali knihu Velcí panovníci Evropy, takže zase takový úkrok stranou to není.

Jak jste se dostala ke spolupráci na knize Pražské věže?

Úplnou náhodou. Pražské věže měla v nakladatelství Knižní klub na starosti kolegyně, se kterou sedím v jedné kanceláři. Pan Jiránek byl původně domluvený s jinou autorkou textů, ale ze spolupráce sešlo a stále nikoho jiného podle svých představ nemohl najít a příprava knihy se protahovala. Nakonec jsem kolegyni navrhla, že bych texty zkusila napsat já. Vytvořila jsem pár ukázek, pan Jiránek byl spokojený, a tak jsem se stala spoluautorkou.

Překvapilo vás něco při práci na této publikaci?

Dozvěděla jsem se spoustu velice zajímavých informací, ostatně si myslím, že proto člověk populárně naučné knížky píše - aby se sám něco nového dozvěděl a pak to pochopitelně předal druhým. Zaskočilo mě například, když jsem si v takhle ucelené podobě uvědomila tu obrovskou masovost josefínského rušení klášterů a kostelů a následné nakládání s nimi. Jistě, učíme se to všichni ve škole, ale domnívám se, že ne takhle názorně.

Překvapilo mě také, kolik různých církví v současné době všechny ty krásné pražské kostely spravuje. Ano, myslela jsem si, že o většině pražských kostelů mám alespoň nějaké tušení, ale objevila jsem potom jeden, dokonce na Starém Městě, o kterém jsem opravdu vůbec nevěděla - byl to přímo dokonale skrytý kostel svatého Bartoloměje. Navíc, a to zdůrazňuji, alespoň pro mě, s velmi zajímavou historií.

6.5.2013 Pražský deník

Přidat komentář

Číst dál...