Iveta Bartošová: Neměla jsem se narodit

Knihu jsem začala číst se smíšenými pocity a ty mi zůstaly až do konce.

Z celé knihy mám dojem, že zpěvačka čeká, že jí někdo bude řešit problémy a tahat jí z průšvihů, které si často zavinila sama.

Iveta Bartošová: Neměla jsem se narodit

Moc jsem nepochopila, proč měla zpěvačka pocit, že se neměla narodit. Podle toho co popisuje v knize, její maminka nevěděla, že bude mít dvojčata. Pokud tedy někdy naznačila, že se neměla Iveta narodit, chápala bych to spíše jako konstatování nečekaného zázraku a nikoliv nechtěnosti dítěte. Zpěvačka je ovšem v celé knize v takovém rozpoložení, kdy se ráda lituje, a jsou problémy, které řešit ani nechce (viz třeba alkohol, který má značný podíl na problémech).

Zpěvačka v knize popisuje také vztahy, které měla jako neznámá zpěvačka i jako už populární hvězda. Tady každá z nás „obyčejných“ žen získá pocit, že není opravdu snadné žít jako populární osobnost. Každý vztah, který v poslední době zpěvačka prožila, byl nějakým způsobem popularitou poznamenán.

Kniha je pojata jako zpověď – nebo, chcete-li, vyprávění zpěvačky redaktorce blesku paní  Remešové.

Je to poutavý příběh, plný smutku, krásných i smutných vzpomínek i nadějí na lepší budoucí život se synem Arturem.

Celkový dojem z knihy je velmi rozporuplný. Chvílemi mi bylo Ivety líto, chvílemi jsem jí fandila, občas jsem měla pocit, že si vymýšlí a její vyprávění je nereálné (to hlavně když vypráví o svém únosu Romanem Třískou). Nevím ani sama, jestli bych knihu četla podruhé, asi ne. Ale myslím, že přečíst bychom si ji měli, už jenom proto, abychom si přestali idealizovat život populárních lidí a nahlédli na pozlátko populárních zpěváků i z jiné strany, i když je otázka, jestli právě Iveta Bartošová je prototypem člověka, který by měl být takto posuzován.

Já jsem si po přečtení knihy udělala obrázek a utřídila si informace, které nám postupně byly předkládány bulvárem. Jaký názor si uděláte vy, je jen na vás. A bez přečtení knihy ho jistě mít nebudete. Doporučuji vám tedy tuto knihu přečíst, třeba si pak všichni začneme víc vážit svého obyčejného a občas možná nudného ale klidného a normálního života.

Autorkou recenze je Jana Morávková