Pacient číslo jedna

Příběh se sice odehrává v nemocnici, hlavní hrdinové jsou lékaři a další zdravotní personál, přesto ale knihu nelze tak jednoznačně zařadit mezi lékařské thrillery.

Autor si kromě svých osvědčených prvků z lékařství „zafušoval“ i do literárního světa, kde dlouhé roky kraloval Tom Clancy. Tedy do prostředí tajných služeb, terorismu, moderních vojenských technologií a vysoké americké politiky. Dá se říci do nejvyšší politiky, poněvadž pacient číslo jedna není nikdo vlivnější než americký prezident.

V blíže nespecifikované době se v Los Angeles koná setkání amerického a ruského prezidenta  při podpisu nové ekonomické smlouvy. Přes všechna bezpečnostní opatření jsou během recepce přiotráveni toxinem v kaviáru. S obrovskými zdravotními potížemi jsou okamžitě převezeni do nejbližší universitní nemocnice s obdobně postiženými rodinami a celou vládní špičkou.

Zde pak zaklapne past, kterou na ně nachystali čečenští teroristé. Díky zradě ruského agenta jsou v okamžiku zmasakrování všichni agenti tajné služby i většina personálu. Všichni se stávají rukojmími ve hře chladnokrevných Čečenců. Jedinou nadějí pro umírajícího amerického prezidenta je doktor Ballineau, bývalý člen speciálního komanda, a vrchní sestra Rossová.

Leonard Goldberg má za sebou mnoho napsaných knih, a tak ví, jak napsat dobrý thriller. Od první stránky čtenáři nedá vydechnout, neustále vnáší do děje nové zvraty, a aby toho dosáhl, přistupuje k příběhu skutečně zeširoka. Od lékařské latiny spojené se zdravotním stavem prezidenta a dalších pacientů, přes politický boj v americké vládě, taktiku války s terorismem, až po řešení vojenského útoku na území Mexika.

Výsledkem je čtivý román, který zaujme všechny čtenáře dychtící po nenáročném, ale dobře napsaném napínavém příběhu. Takový Tom Clancy by z tohoto nápadu udělal tisíce stránkový, do podrobností rozepsaný thriller, ale Goldberg takové ambice neměl. Možná proto jsou některé prvky, např. postavy, až šablonovité a černobílé. K tomu je z příběhu cítit onen pocit naprosté americké dokonalosti a jisté arogance vůči zbytkem světa.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář