Corleone

Anotace

Ukázka z textu

„Věřte mi,“ řekl Vito nahlas. „A když říkám, že vás můžu zachránit, tak mě poslouchejte.“ Naklonil se blíž k Lukovi. „Já vím, co je utrpení,“ prohlásil. „Mýho otce a bratra zavraždili. Viděl jsem, jak jeden chlápek vystřelil z brokovnice na matku. Odhodilo ji to, jako by šlo o slaměnýho panáčka. Byla to moje matka a já ji miloval, Luko. Když přišla správná chvíle, když jsem dospěl a postavil se na vlastní nohy, vrátil jsem se a toho chlápka zabil.“
„Už jsem se pokusil – zabít – člověka, co oddělal otce – i matku,“ upozornil ho Luca. Položil si prsty na oči a začal si je jemně mnout. Pak se do své osobní tmy zeptal: „Proč mi – chcete pomoct?“
„Chci, abyste pro mě začal pracovat,“ odpověděl Vito. „nejsem od přírody násilník. Nerad se k násilí uchyluju. Ale žiju ve stejným světě jako vy, Luko, a oba víme, že tenhle svět je plnej zla. Chce to člověka, který to zlo dokáže bez milosti zašlápnout. Surově. Vy byste mi mohl moc dobře posloužit, člověk jako vy, někdo, koho se všichni bojí.“
„Vy chcete, abych – pro vás pracoval?“
„Postarám se o vás,“ přikyvoval Vito. „Postarám se o vaše lidi. Obvinění proti vám budou stažena.“
„Ale co – svědci?“ váhal Luca. „Co takovej – Luigi Battaglia?“
„Změní výpověď, nebo zmizí. Filomenu, tu porodní bábu, už jsem si vzal na starost. Chystá se s celou rodinou zpět na Sicílii. Celá tahle příhoda,“ uzavřel Vito výklad, „bude brzo za námi.“