Hymna zármutku

Průměr: 4.83333333333333
(6x)
Nakladatel:Knižní klub
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:320
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:134 × 207 mm, 394 g
Více podrobností
Běžná cena: 259 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 16.11.2019 12:37

Anotace

Ze začátku šlo jen o peníze, pak už to ale bylo osobní… To říká Ed Gradduk soukromému vyšetřovateli Lincolnovi Perrymu, když se po letech opět sejdou. Kdysi byli nejlepšími přáteli, teď je Gradduk na útěku, protože mu hrozí zatčení a obvinění ze žhářství a vraždy. Když se Perrymu podaří Gradduka najít, dostane z něj jen opilecké vzpomínání a popletené bláboly. Vzápětí je Gradduk zabit při násilném střetu s policií a Perry ví, že nebude mít klid, dokud nezjistí, co jeho někdejšího kamaráda zničilo. Brzy však začne být jemu i jeho společníku Joe Pritchardovi jasné, že si kdosi přeje, aby tajemství, k jejichž odhalení se Gradduk přiblížil, zůstala zachována, ať to stojí, co to stojí… Další kriminální příběh ve stylu „drsné školy“ z pera nadějného amerického autora Michaela Koryty.

Specifikace

Název: Hymna zármutku

Originální název: Sorrow´s Anthem

Autor: Michael Koryta

Překladatel: Pavel Kaas

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-2987-4

EAN: 9788024229874

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Hymna zármutku (Eva Šamánková , 24.4.2013) Odpovědět

příjemné čtení (****)
Velmi čtivá a napínavá kniha. Trochu mě mrzí, že oproti prvnímu dílu ubylo sarkastických slovních přestřelek mezi oběma detektivy. Ale byl to zase velmi osobní případ.. Každopádně pro milovníky krimi určitě doporučuji.

Michael Koryta podruhé (wojta , 20.9.2012) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
První díly mají často ten problém, že vedle zápletky se autor musí zabývat ještě představením postav, prostředí, vztahů. Díky tomu často trpí zápletka, která se sice rozjede už na prvních stranách, ale jakmile přijde na scénu hlavní postava, začne děj lehce brzdit, aby měl autor prostor na všechno to představování. Druhé díly tento handicap nemají, proto se můžou důkladně zaměřit na stavbu románu a rychlý děj.<br> Což je i příklad tohoto románu - Michael Koryta sice trochu upozadil Lincolnova parťáka Joea Pritcharda, ovšem ve výsledku konstrukce románu drží daleko pevněji než v knize první. Navíc, jak už trochu lépe postavy znáte, jejich životy jsou pro vás daleko důležitější, a bojíte se o ně daleko více, než když jsou to prostě jen další postavy v románu, které buď umřou, anebo ne.<br> „Hymna zármutku“ (odkaz na symfonii houkaček, které se sjíždějí k požáru – no není ta thrillerová poetika nádherná?) se tentokrát zabývá otázkou přátelství, která vznikají v dětských letech, ovšem málokdy se jim podaří přetrvat do dospělosti. A i když s dotyčnými nejste zrovna přátelé, stále to jsou lidé, s kterými jste studovali, vyrůstali či řádili na hřištích. A to je pouto, které nelze jen tak hodit za hlavu a zapomenout.<br> Druhá kniha z cyklu „Lincoln Perry“ je rozhodně lépe zvládnutá než ta první. Minimálně vás tentokrát nepraští do nosu motivace hlavních i vedlejších postav, navíc jak je příběh lehce retrospektivní, na člověka padá podobná nostalgie starých časů jako na hlavního hrdinu. Styl Michaela Koryty připomíná Dennise Lehanea v kombinaci s Robertem Craisem. Jeho knihám nechybí nadsázka a ironie, stejně jako propracované charaktery a vztahy mezi postavami. Lze jen doporučit.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Můj dům má spoustu vad, jaké jsou běžné u budov, které už stojí víc než šest desetiletí, ale slabý tlak vody mezi ně nepatří. Voda do mě bušila a bylo příjemné tu energii cítit dokonce i přes popáleniny a otoky na hlavě. Zavřel jsem oči a zkusil, jestli voda neodplaví i špínu z duše. Už jsem nechtěl přemýšlet. Dnes v noci už ne. Nechtěl jsem, aby se mi zas vracel obraz těla Eda Gradduka nebo Larryho Rabolda ani těch hořících domů. Nechtěl jsem už myslet na to, co to všechno znamená a jak to do sebe zapadá. Nechtěl jsem už myslet ani na toho zmetka Mitche Corbetta, který by mi toho mohl patrně hodně vysvětlit, jen kdyby se mi podařilo ho najít.
A právě v tu chvíli, kdy jsem se pokoušel vůbec nemyslet, mi něco začalo docházet. Stál jsem pod bušící sprchou a snažil se sám sebe přesvědčit, že se mýlím a ten nápad že je výplodem únavy a pekelné rány do hlavy. Ale nedařilo se mi to. Až příliš to dávalo smysl.
Stál jsem tam, dokud bojler nepřepnul na vyšší výkon a dosud docela snesitelně horká voda nezačala připomínat necky na paření prasete. Pak jsem vodu zastavil, ovinul si kolem beder osušku a vrátil se do ložnice, abych se zase oblékl. Spánek bude muset počkat. Teď jsem potřeboval počítač.


Žánry