Vrány

Téma knížky je vcelku zajímavé, co mi ale hodně vadilo byly použité výrazy; kolem 60. stránky už jsem začínala mít alergii na slovo "zde", které autorka používá neustále, jako kdyby to byl jediný výraz pro určení místa, které čeština zná. Celkově mi výrazivo připadalo strašně umělé a nevěrohodné, osobně alespoň neznám nikoho, kdo by s přáteli komunikoval slovy "již půjdu... počkám tě zde... kupuJI, studuJI, přeJI ti" atd. Shrnuto podtrženo - dočíst a odložit...

Ahoj, před týdnem jsem dočetl knihu Vrány od Blanky Götzové, slyšel jsem, že ji psala, když jí bylo 18 let, a taky jsem na netu našel recenzi, kterou psala nějaká paní, už si bohužel nepamatuji jméno, ale ta paní tuto knihu úplně ztrhala, jako by to bylo to nejhorší, co lze vůbec číst. S tím rozhodně nesouhlasím. Už proto, že paní rádoby recenzentka nedokáže pochopit, když se děj odehrává mimo čas a prostor. Já nepotřebuji do detailu vědět, kolik je hrdinům let, nebo kde pracují, kde studují. Důležité je obsah, sdělení díla. Musím ale říci, že kniha Vrány není pro běžné čtení, musíte být zkušený čtenář; u Vran se musíte zamyslet, najít si chvilku. Kniha je prostoupena jak nádhernými popisy míst, tak i filosofickými úvahy rozpolcené Lukášovi mysli; moje kamarádka knihu četla už třikrát. Já jednou a moc se mi líbila. A Lukášova homosexualita v knize není nijak přemrštěně probírána, stejně jako není probírána Lilianina heterosexualita. Vše plyne tak nějak pozvolně, ale graduje, ostatně - jako samotný život. Velké plus už za to, že se autorka dokázala takto dokonale vcítit do duše muže, navíc do duše homosexuálního muže, a navíc muže, který dosud nenašel v životě jistoty. Osobně si myslím, že o Blance Götzové ještě uslyšíme. Knihu doporučuji.