Bílá vlčice

Anotace

Ukázka z textu

Šofér vystoupil z vozu a podržel jí otevřená dvířka. Na hlavě měl čepici s koženým štítkem a dlouhý plášť mu sahal až ke kotníkům. Kolos s temným pohledem byl určitě bývalý důstojník carské armády. Maxe uspokojilo vědomí, že Xeňa nebude vydána napospas nočním ulicím a že má vedle sebe ochránce, ale současně ho dráždilo, že ten muž nečekaně mezi ně postavil překážku. Nasedla dozadu do vozu.
„Nechci vás takhle opustit,“ řekl, najednou vyděšený z toho, že mu zmizí navždycky. „Počkejte vteřinu… Jeden z nás musí mít možnost dostihnout toho druhého. Chápete mě, že?“
Zahrabal v kapse, vytáhl notes, vytrhl z něj stránku a načmáral na ni své jméno a jméno hotelu.
„Teď už všechno záleží jenom na vás,“ strčil jí do ruky papír. „Až do konce měsíce zůstávám v Paříži.“
Řidič zavřel dveře a usedl za volant. Za sklem vypadala ženina tvář přízračně bledá, rysy ostré a vzdálené, skoro povýšené, ale Max pocítil zadostiučinění, když otočila hlavu a sledovala ho očima, zatímco se vůz vzdaloval směrem k Seině.