Knižní web

Neviditelné nestvůry

Průměr: 3.27272727272727
(11x)
Nakladatel: Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:224
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:132 × 207 mm, 352 g
Více podrobností
Běžná cena: 249 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 25.04.2024 17:40

Anotace

Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Evie přišla při autonehodě o obličej - někdo po ní vystřelil z kulovnice. Je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací - sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.

Specifikace

Název: Neviditelné nestvůry

Originální název: Invisible Monsters

Autor: Chuck Palahniuk

Překladatel: Richard Podaný

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1316-2

EAN: 9788020713162

Objednací kód: -

Odkazy

Odeon boduje v anketě Kniha roku 2010 na serveru DatabazeKnih.cz

17.1.2011

V čtenářské anketě Kniha roku 2010, kterou pořádá server DatabazeKnih.cz se z finálních 20ti nominovaných titulů, objevuje rekordní počet knih nakladatelství Odeon - a sice rovnou 5 knih, což je čtvrtina z nejužšího seznamu nominovaných.

Hodnocení a komentáře

neviditelné nestvůry (Jitka Moravcová , 27.6.2010) Odpovědět

jsem zklamán(a) (*)
neuvěřitelná slátanina...

Odpovědět na komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Skok do dne, kdy mi odstřihli a sundali obvazy.
Nevíte co čekat, ale všichni lékaři a sestry a medici a sanitáři a údržbáři a kuchaři, co jich v nemocnici je, se stavili a nakoukli dveřmi, a když jste je u toho přistihla, tak zablafali gratulujeme, a koutky úst se jim roztáhly doširoka a roztřásly, strnulý, mdlý úsměv. Vypoulené oči. To je můj výraz. A já zase a znovu zvedala kus kartonu, co jim říkal:
Děkuji.
A pak jsem utekla. Po tom, co mi od Espre přišly nové letní šaty bez ramínek z bavlněného krepu. Sestra Kateřina nade mnou celé dopoledne stála s kulmou, dokud jsem z vlasů neměla ten veliký máslový dort s krémovou polevou, veliký účes, co nikde nezasahuje do tváře. Pak přinesla Evie nějaký mejkap a namalovala mi oči. Já si navlékla nové rajcovné šatečky a nemohla jsem se dočkat, kdy se začnu potit. Celé to léto jsem neviděla zrcadlo, a kdyby ano, nedošlo by mi, že to jsem já. Neviděla jsem policejní snímky. Když Evie i sestra Kateřina skončily, řekla jsem: „Hatuheď mouše teídop rdee.“
A Evie na to: „Nemáš zač.“
Sestra Kateřina řekla: „Ale před nedávnem jste obědvala.“
Bylo dost jasné, že mi tu nikdo nerozumí.