Tři dny, dvě ženy, jedna opice a smysl života - Inspirativní cesta k našim myšlenkám, pocitům a zapomenutému potenciálu

Jedná se o maličkou a útlou knížečku, takovou rozkošnou s líbivým názvem. Jelikož jsem již od autorky Karolien Notebaert četla knihu "Les, čtyři otázky, život a já" a ta se mi opravdu moc líbila, tak jsem si chtěla rozšířit obzor o další autorčinu knihu. Ale bohužel tato kniha mě tak úplně nenadchla, jak jsem čekala. Kniha vypráví příběh matky a dcery, ve kterém se spolu ty dvě vydaly na třídenní cestu po horách a vlastně si jen povídají různě o životě, kladou si otázky (převážně dcera) a matka je plná moudrosti a odpovídá. Téma je rozhodně velmi zajímavé a taky odborně interpretované přímo pro nás čtenáře, abychom porozuměli, jak to v té naší hlavě vlastně funguje, resp. přímo v mozku - jaké máme myšlenky, proč je máme a jak vlastně pracují, jaké máme myšlenky o druhých lidech, co způsobují, jaké jsou naše pocity a jednání, jak se učíme, jak se trénuje mozek, co s námi dělají naše zkušenosti nebo silné emoční zážitky, jak se náš mozek staví k návykům a hlavně nám kniha radí, jak započít něco nového, jak se donutit změnit svůj život a své postoje. To vše zní krásně, ale bohužel v této knize je to podáno tak nějak nešťastně, teda aspoň pro mě - není to uvěřitelné (myslím tím to mluvení matky s dcerou). Nějak se mi nelíbí to celkové podání, ač se vším souhlasím a rozumím tomu. "Mluvit o problémech vede k problémům. Mluvit o řešeních vede k řešením." "Dávej pozor na své myšlenky, stanou se slovy. Dávej pozor na svoje slova, stanou se činy. Dávej pozor na svoje činy, stanou se zvyky. Dávej pozor na svoje zvyky, stanou se charakterem. Dávej pozor na svůj charakter, stane se tvým osudem." --> "Nemůžu sice změnit to, že můj mozek neustále produkuje myšlenky, ale mohu se vědomě rozhodnout, jak se svými myšlenkami naložím."