Otec na útěku

Napínavé a zároveň dojemné čtení o boji otce za to, aby mohl trávit po boku svého syna alespoň část jeho dětsví. Je to smutná ale velmi poučná výpověď o stavu naší justice, která při rozvodu rodičů nahrává matkám a otcové tak mají jen omezené možnosti pečovat o své děti a vychovávat je. Jedná se o skutečný příběh, jehož konec je však stále otevřený..

Skvělá kniha. Velký obdiv a úcta panu Jadlovskému za vše co udělal a obětoval, aby mohl vychovávat svého syna. Velká ostuda ČR, která rozhodně není právním státem. Věřím také, že každý kdo si tuto knihu přečetl, touží navštívit Arménii.

Knihu jsem přečetla za jeden večer a příběh mnou doslova otrasl. Pravdou je, ze není žádným pravidlem, že matka musi být nutně lepší rodič než otec. Tomáš vypraví svůj příběh o beznaději, o selhání justice a otevírá velmi důležité téma o diskriminaci otců, kteří jsou obětmi bezohledných manipulativních matek Je to smutné čtení. Knihu vřele doporučuji.

Knihu jsem přečetla jedním dechem a pak se několik dní vzpamatovávala...Nedělala jsem si o našem státě iluze, ale toto je opravdu děs a hrůza...Přeji všem rodičům, aby takovou hrůzu nemuseli nikdy prožít a všem dětem , aby měli normální a milující rodiče.

Současná literatura nabízí tisíc a jednu forem různým způsobem vychýlené fantazie nebo “všechny chutě Orientu i Okcidentu” ale jen pomálu autentických příběhů založených na skutečném prožitku, které by navíc stály za přečtení. Kniha Tomáše Jadlovského spadá do této vzácné kategorie. Věrohodně působící příběh ukazuje, co se může stát, když něčí osud trochu vybočí za rámec toho, co je obvyklé a do jakých pastí může člověk následně zapadnout. Někdo jiný možná také napsal knihu o Arménii nebo Náhorním Karabachu, protože ho prostě baví cestování, ale už asi ne proto, že v nějakém životním momentu mu vyšlo podle zcela racionální úvahy, že je to jediné místo na světě kam se může uchýlit. Komplikovaný mezinárodní právní spor o právo být s vlastním dítětem vyústil v příběh, který zcela změnil životní plány autora a uvedl do pohybu právní mašinérii, která zamíchala reálným osudem stejně neúprosně jako soustrojí nějakého Kafkova románu. Přiznávám, je to otřepaný příměr, tato tradice ale je nejen v Česku stále přítomná a stejně jako v Kafkových dobách soudy a právníci dál postupují podle zdánlivé racionality zákonů promíchané s často hodně osobním pohledem, aby dospěli k vyústění příběhů, které nakonec může poškodit úplně všechny zúčastněné. Knihu Otec na útěku je možné číst jako případovou studii z žánru dokumentární literatury, román o touze získat kontrolu nad vlastním životem nebo osobní výpověď o tom jak mohou mediální schémata, kterým naše myšlení stále vice podléhá, zatočit s ne úplně jednoduchým individuálním osudem. V každé kategorii bude mít svoji hodnotu prostě protože sám autor něčím takovým skutečně prošel a svoji zkušenost se následně pokouší někomu sdělit.

Kniha mne zaujala a děsila zároveň. Je to smutný a bohužel pravdivý příběh.

Pokud by všichni tátové disponovali jen zlomkem odvahy jako Tomáš Jadlovský, již by našim dětem druhý rodič neměl možnost ublížit. Kniha popisuje jak musí člověk ochránit vlastní dítě, když jeho dítě ohrožuje stát, u kterého by měl občan dostat ochranu. Pokud obdivujete odvahu a hledáte pochopení, knihu musíte přečíst.

Knihu jsem četl jedním dechem. Je neuvěřitelné co vše se v "právním" státě může dít. Ta soudkyně měla dávno svléknout talár. Nejhorší je absolutní nečinnost a nezájem. To se opravdu v ČR nenajde nikdo, kdo by pomohl? Je to procitnutí do reality, kdy člověk reprezentující ČR a jeho syn je hozen přes palubu bez jakékoliv snahy pomoci.

Kniha určitě stojí za přečtení. Autor velmi čtivě dokumentuje únos vlastního syna do zahraničí a zároveň podává dost nelichotivý (ale bohužel reálný) obraz naší (unijní) justice a rodinného práva. Arménie z tohoto líčení ve srovnání s ČR a Španělskem (či Norskem) vychází paradoxně jako výrazně civilizovanější země. Nakolik lze, přeji autorovi šťastný život v nové domovině !