Kykyryký, dobrý den! - Pohádky o kohoutkovi a slepičce

Nakladatel:Knižní klub
Série:Kykyryký
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:256
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:200 × 260 mm, 1068 g
Více podrobností
Běžná cena: 399 Kč

Sledovat titul
Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 24.09.2018 16:20

Anotace

Vzpomínáte si na pohádku O kohoutkovi a slepičce? Jak kohoutkovi v hrdélku uvízlo zrníčko a slepička ho nakonec zachránila? Kohoutek už nikdy nebyl lakomý. Se slepičkou se mají rádi, v noci spí ve stodole na bidýlku a přes den spolu hospodaří na dvorku. Kohoutek má krásně barevný ocásek a slepička je celá bílá. Všechny příběhy v téhle knížce jsou právě o nich a všechny začínají brzy ráno kohoutkovým zakokrháním. Přečtěte si, jak kohoutek vyhnal myši, jak hubnul, jak klovl lišku, jak zachránil tři životy či jak daroval slepičce oblázek. Na předsádkách najdete veselé společenské hry Kohoutku, zakokrhej! a Kuřátko, nezlob se!

Specifikace

Název: Kykyryký, dobrý den! - Pohádky o kohoutkovi a slepičce

Originální název: Kykyryký, dobrý den!

Autor: Michal Černík

Ilustrátor: Jarmila Marešová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-2496-1

EAN: 9788024224961

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Inspirující knížka (Dana Štěpánová , 11.6.2013) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Tato kniha je perlou v naší knihovně ve školce. Děti ji milují. Je pro nás inspirací k dalším rozhovorům "o životě", příběhy jsou přirozenou hlubokou motivací pro tvořivou dramatiku.

Skvělá kniha (Vlaďka Peňázová , 5.11.2011) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Mám také skoro čtyřletou holčičku a tato kniha u nás vítězí. Úžasně napsané příběhy blízké malým posluchačům.

krásná knížka (28.3.2010) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Moje dvouletá dcera tuto knížku naprosto zbožňuje. Do postýlky jde jedině s touto knížkou. Večer než usne si v ní "čte" a totéž ráno, když ještě spíme. Během dne mě s ní neustále "pronásleduje", takže čteme spolu ráno, než vstaneme, když odpočíváme po obědě i večer před koupáním. Jsou v ní krátné, laskavé pohádky a spousta krásných obrázků.

opravdu krásná knížka (28.3.2010) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Naprosto souhlasím. Dcerce jsou 4 roky a knížku miluje. Pravidelně s ní večer usínáme. Pokud chce někdo krásnou knížku, je tohle naprosto ideální volba, vřele doporučuji.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Jak doběhli cizího kohouta

Brzy ráno se kohoutek probudil. Už se chystal, že zakokrhá jako obvykle. Vtom se na dvorku ozvalo mocné:
„Kykyryký!“
„Kohoutku, slyšíš?“ zvolala slepička. „Někdo kokrhá na našem dvorečku!“
Kohoutek vyběhl ven.
Na dvorku stál cizí kohout. Rozhlížel se, jako by mu dvorek patřil. Už se chystal znovu zakokrhat.
„Co si to dovoluješ kokrhat na mém dvorečku!“ rozkřikl se kohoutek.
„Dvorek teď patří mně! Teď tu budu kokrhat já!“ oznámil cizí kohout.
„Tak to ne!“ zvolal kohoutek.
Kohoutek si bojovně načepýřil peří.
Cizí kohout si taky bojovně načepýřil peří.
„Běž si kokrhat na svůj dvorek!“ křikl kohoutek.
„Nepůjdu! Mně se tu líbí!“ křikl cizí kohout.
Už to vypadalo, že se do sebe pustí.
Slepička se mezi ně vrhla.
„Tady se nebudete prát, kohouti!“ zarazila je.
Kolem už přihlíželi pejsek, kočka a husa. Na lípu usedl kos.
„Tady se mi líbí, tady budu kokrhat!“ znovu opakoval cizí kohout.
„Jen si tu kokrhej,“ řekla slepička. „Stejně tě nikdo neuslyší.“
„Taky že zakokrhám!“ křikl cizí kohout na slepičku.
„Zakokrhám!“ křikl na kohoutka.
„Zakokrhám!“ křikl na pejska, kočku a husu, „protože tenhle dvorek teď patří mně!“
Cizí kohout se postavil doprostřed dvorku. Vítězně se rozkročil a zakokrhal.
Slepička se významně rozhlédla a zeptala se:
„Slyšeli jste, že by tu někdo zakokrhal?“
„Já zaslechnu i nejtišší zapísknutí myšky,“ prohlásila kočka. „Ale kokrhání jsem neslyšela.“
„Já o žádném kokrhání taky nic nevím,“ přidal se pejsek. „Slyšel jsem jen cvrlikání vrabců.“
„Cože? Cože? Tady někdo kokrhal?“ divila se husa.
„Naposledy jsem slyšel kokrhání včera ráno,“ oznámil kos.
Slepička se otočila k cizímu kohoutovi.
„Nikdo tě neslyšel. Na našem dvorečku totiž slyšíme jen kokrhání našeho kohoutka.“
Cizí kohout se docela zmenšil. Už se nenaparoval. Už si nečepýřil peří.
Kohoutek vyskočil na špalek. Vypjal se, natáhl krk, zavřel oči a zakokrhal.
„Ano! Ano!“ volala zvířátka. „Teď jsme slyšeli kokrhání. To byl náš kohoutek!“
„Však já se zítra ráno vrátím! Však já vám ukážu, kdo bude kokrhat na tomhle dvorku!“ vztekle sliboval cizí kohout a mazal pryč.
Kohoutek seskočil ze špalku a prošel se po dvorku.
„To by tak scházelo, aby na mém dvorku kokrhal cizí kohout. Tady budu kokrhat jenom já!“ oznámil všem.
„No a je to,“ prohlásil pejsek. „Kdyby cizí pes chtěl zabrat můj dvorek, taky bych ho hnal.“
„Já bych se taky nenechala vyhnat nějakou cizí kočkou z mého dvorečku,“ přidala se kočka.
„Tak, tak, tak,“ přisvědčila husa.
Večer se přeci jen kohoutek starostlivě zeptal slepičky:
„Myslíš, že ráno přijde cizí kohout?“
„Myslím, že nepřijde. Ta ostuda mu už jednou stačila,“ uklidňovala ho slepička.
„Jestli přijde, pozná, jak se umím prát,“ kasal se kohoutek.
Druhý den brzy ráno se kohoutek probudil. Chvilku naslouchal, zda se ze dvora ozve hlas cizího kohouta. Ale bylo ticho. Kohoutek vyběhl ze stodoly a radostně zakokrhal:
„Kykyryký!“
Všichni na dvorku věděli, že právě jejich kohoutek oznámil ráno.


Žánry