Hlava plná čertů

Při začátku četby jsem se také měla několikrát chuť knížku zabouchnout a hodit ji „po psovi“. Občas jsem se pozastavovala nad tím, jak někdo může napsat takovou „kravinu“ s typickou zápletkou. Ani stylisticky mě knížka nějak moc nenadchla. Po první kapitole se to ale výrazně zlepšilo, příběh dostal nový nádech a já jsem byla ráda, že to není zase taková ztráta času. Ovšem – to se mi to kritizuje – sama jsem nic nenapsala a těžko říct, jestli bych se vůbec někdy odhodlala k tomu, aby někdo musel číst moje „hlody“. Každopádně jak jsem říkala, knížku se mi „podařilo“ dočíst v relativně krátké době a nakonec to pro mě byla docela příjemná odpočinková četba, u které jsem nemusela moc namáhat mozkové buňky:-)