Ti, kterým se narodíš

Tak co o této knize vlastně říct? Vybrala jsem si ji pro její pěkný obal a taky ten název mi přišel zajímavý. Řekla jsem si, co se tam asi dočtu a že by to mohlo být super... Ale moc nebylo. Příběh je krátký a popsaný na 157 stranách, má 3 hlavní části - první nejmenovaná, druhá Devatenáct let poté a poslední Před pětadvaceti lety. První část knihy mě zaujala asi nejvíce, byla docela vtipná a hlavně psaná očima miminka, které popisuje svůj stav v bříšku, jak vnímá své rodiče, okolí kolem nich, poté i samotný porod a nakonec život doma s rodiči, prarodiči, kamarády rodičů, apod. Je to něco jako film z roku 1989 "Kdopak to mluví", což bylo opravdu fajn. Druhá a třetí část knihy mne tedy nezaujala, ač čtení mi utíkalo rychle.. Ale tak nějak mi tam chybělo hodně věcí a mezi ně patří i ten humor, co byl na začátku. Možná kdyby bylo vše psáno očima toho mrněte, tak se mi to líbí víc. Postupem času mi hodně začala vadit ta pražština, kterou autorka píše, ač mi to tedy běžně nevadí, ovšem ve psaném slovu evidentně ano! Bylo už na mě moc těch slov takovej, makovej, vykyblíkovanej, chci bejt, atd. Mám ráda češtinu a tohle se číst prostě nedá. Vlastně ani nevím, co bych měla k těmto dvěma částem napsat - až tak to bylo nudné a nezajímavé... Takže si obrázek udělejte nejlépe sami. Suma sumárum - tato kniha je pro mě holt takový možná i slabší průměr, který nenadchne, ani neurazí. Čekala jsem něco víc, takže proto jsem zklamaná. Autorku jsem do té doby neznala a nějak mě tedy její psaní nepřesvědčilo.