Dědicové Havraního útesu

Ukázka z textu

Pláž byla pustá.
Bess to viděla, už když sbíhala po kamenných schodech ve stěně útesu. Jakmile se dostala na oblázkovou pláž, rozeběhla se ke skaliskům, která jí bránila ve výhledu na Kormorání skálu. Když je obešla a konečně stanula před tím slavným skalním útvarem, nemohla chvíli popadnout dech. Pod ní se vzpínalo a vzdouvalo temné moře, pěnivými vlnami naráželo na pobřeží jako obvykle v tomto ročním období.
Bess sklopila oči k oblázkům pod nohama. Sama nevěděla, co vlastně hledá… Něco, co by jí poskytlo vodítko k tomu, co se tu vlastně stalo. Když zvedla hlavu, spatřila v blatech kousek nad mořem rybářskou chatu. Její dveře se kývaly ve větru sem a tam. Jak to, že jsou otevřené? No ovšem - Edward! Zřejmě je odemkl a zapomněl zavřít.
Bess vylezla nahoru a rozběhla se k chatě. Uvnitř se bedlivě rozhlédla. Bývaly tu vždycky čtyři rybářské bárky, dvě malé a dvě větší, ale teď viděla jenom tři. Chyběla jedna větší. Dívka rychle přelétla očima jména na bocích lodí. Mořský vlk, Miláček Meg a Macbeth. Chyběla Lady Bess, loďka, kterou otec pojmenoval po ní. Dívka zůstala stát a cítila, jak jí srdce bolestivě buší v hrudi. Jestli se sami vydali na moře, je možné, že měli nehodu. A… utopili se.