Vířivka

Neotřelý příběh, který nás seznámí s Helenou. Ta se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se vrátit do běžného života. Není to lehké, ale začíná se jí to dařit. Minulost, kterou by ráda nechala za sebou, se však brzy ozve. U této knihy jsem vůbec netušila, co mě čeká a musím říct, že to pro mě bylo příjemné překvapení. Autorka nás rovnou hodí do příběhu, žádné dlouhé zdržování, žádné zbytečné řeči. Postupně poznáváme Helenu a čím dál víc potřebujeme zjistit, co se jí v minulosti stalo. Je to psáno lidsky, svižně, čtivě. Autorka si při psaní rozhodně nebere servítky, píše vše na rovinu. Ač je to celkově smutné téma, kniha je vtipná, rozhodně se u ní pobavíte. Ale pak se dostanete do určité části, která Vás možná až šokuje a bude Vám při čtení úzko. Ač je to útlá knížka a máte ji přečtenou za jedno odpoledne, dokáže ve Vás vyvolat spoustu emocí, což u knih vyhledávám. Možná se mi to líbilo i díky tomu, že hlavní hrdinka mi byla věkem relativně blízko a já se tak do některých situací dokázala dobře vžít. Od Lucie Konečné jsem četla už knihu Houpačky, která mě překvapila a bavila úplně stejně. Netrpělivě budu vyhlížet další knihu od autorky, kterou si rozhodně hned přečtu.