(4)
Buchty švabachem
| Nakladatel: | Větrné Mlýny (Větrné mlýny s.r.o.) | |
|---|---|---|
| Jazyk: | česky | |
| Pořadí vydání: | 1. | |
| Rok a měsíc vydání: | 2018/11 | |
| Počet stran: | 200 | |
| Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
| Formát, hmotnost: | 123 × 187 mm, 264 g | |
| Více podrobností | ||
| Klubová cena: | 150 Kč |
|---|---|
| Běžná cena: | |
| Ušetříte: | 49 Kč |
| Kolik zaplatím za dopravu? | |
Informace o dostupnosti
Zboží skladem předáváme dopravci do 2-3 pracovních dnů. Poslední změna: 26.04.2024 16:39 |
||||
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
„Novodobí nomádi“ Zusky Kepplové bloudí Paříží, Londýnem, Helsinkami a Budapeští, často bez jasnější motivace, jako by do cizího prostředí přišli hledat sami sebe a s překvapením zjistili, že i uprostřed Londýna se skrývá malý domov. Odešli, protože chtěli, avšak iluzi „lepšího života“ západně od Prahy už nevěří tolik, jako generace emigrantů před nimi. Rozhodli se poznávat svět, naučit se jazyk, najít si přátele. A potom se vrátit domů, vyrovnanější, zkušenější, někteří „za vodou“, jiní „nad věcí“. (Aňa Ostrihoňová, iLiteratura.cz) Autorka za knížku získala Cenu Jána Johanidese, Cenu Nadace Tatra Banky, Prémii Ceny Ivana Kraska za debut a byla ve finále ceny Anasoft litera. Překlad vyšel také v maďarštine a němčině.Specifikace
Název: Buchty švabachem
Autor: Zuska Kepplová
Překladatel: Yvetta Ellerová
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-7443-283-5
EAN: 9788074432835
Objednací kód: NA331531
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
„Víš, co se mi líbí na Budapešti? Ne to, že mladé holky a bohužel i starší ženské chodí oblečené, jako by vypadly ze stránek pornočasopisů. Víš co? Ani ne to, že většinou jsou to šlapky… Ale to, že je to tady jako za starých časů!“ Jean-Jacques měl rád Budapešť, kde v metru seděli jen bílí lidé. „Jako v Paříži, když byl můj otec ještě mladý.“ Na ulicích, v dopravních prostředích, v kavárnách, všude byli jenom bílí. Prošel shora dolů Muzeem teroru, kde dva režimy po sobě zanechaly černobílé tváře obětí. Uprostřed vstupní haly muzea stojí tank, po kterém stéká černý olej. „Jedna věc byla na komunismu dobrá. Víš jaká? Že uchránil polovinu Evropy od přistěhovalců. Ale nebude to dlouho trvat…“ Děda Jeana-Jacqua bojoval v Indočíně, jedl opičí mozek přímo z otevřené lebky živé opice, na všech fotkách stojí tak vzpřímeně, že knoflíky uniformy můžou každou chvíli vystřelit. Otec Jeana-Jacqua byl továrník. Chodí vzpřímeně jako tovární komín a kouří cigáro. Jean-Jacques se dotkl jejich světa právě tady, v Budapešti.
Nechtěl se setkávat s místními. Když sledoval, co jí, jak jí, jak se pohybují, a když promluvili, fantazie se hroutila, a tito lidé byli jen nepodařenou verzí starých Francouzů. Juliana se nikdy nedozvěděla, co Emőke dělá. Nikdy nezůstala tak dlouho, aby ji Juliana mohla oslovit. Jean-Jacques nesnídal. Dal si kávu a cigaretu a šel do práce. Emőke se pod bránou vydala opačným směrem. Szíja! pokynul jí Jean-Jacques. Maďarsky se nikdy nenaučil.
Byt, o který se dělila se Jeanem-Jacquesem, měl vysokánské stropy, štukovou výzdobu a starodávné plynové topení. Jean-Jacques v zimě šetřil topením tak, že než se vrátil z práce, Juliana obracela stránky knih v rukavicích a preventivně pila čaj na močové cesty. Povídal si s ní o politice, francouzské i maďarské. Představil ji svým kolegům a přitom řekl, co studuje. „Tohle je moje spolubydlící ze Slovenska. Tchécoslovaquie, přidal občas na vysvětlenou. Studuje filosofii. V angličtině,“ řekl jednou větou. Emőke mu přitom seděla na koleně. Nebylo potřeba ji představovat. Kdyby tu nebyla ona, byla by tu jiná. „Když chceš oslovit maďarské děvče, máš asi tak tři možnosti, jak by se mohla jmenovat. Mají zvláštní jména, ale všechna stejná,“ smál se Jean-Jacques svému postřehu. Juliana najednou pochopila toho debila číšníka, který si jí naschvál nevšímal, když obklopená mezinárodní společností třikrát zavolala Large Pilsner, please. Jean-Jacques pil taky jenom plzeň, nebo francouzské víno.
