Nakladatel:MaHa
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:96
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:135 × 210 mm, 211 g
Více podrobností
Klubová cena: 187 Kč
Běžná cena: 259 Kč
Ušetříte: 72 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem 
Připraveno k expedici
Informace o dostupnosti

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Doba přepravy dopravcem:
  • 1 den

Poslední změna: 13.11.2018 18:19

Anotace

Nikola, zasněná, ale i ambiciózní dívka, žije v naprosto odlišném světě, než většina ostatních. Mnoho lidí ji považuje za zvláštní. Ve srubu na okraji lesa prožila s rodiči láskyplné dětství. Avšak hrdinka touží vytvářet něco krásného, a jejím snem je stát se módní návrhářkou. Bohužel však po studiích práci snů nenachází, a její soukromí také stagnuje. Má sice milovaného dědečka, který rozumí každému jejímu slovu a kamaráda Tomáše, ale dívce stále něco schází… Právě tehdy zasáhne osud - Nikola potkává Ondřeje. Stačí pár pohledů a přeskočí jiskra. Zažívá s mladíkem žhavá milostná vzplanutí v tajných lesních zákoutích, avšak nic netrvá napořád. Ondřej musí odjet a Nikola, omámená vidinou vzrušujícího života ve velkoměstě, odjíždí s ním. Její život se konečně rozbíhá. Štěstí, vysněného muže i práci má téměř na dosah. Jenže přichází krutá osudová rána, která zamíchá kartami.

Specifikace

Název: Mezi dvěma

Autor: Kateřina Maruchničová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-906776-7–8

EAN: 9788090677678

Objednací kód: NH330223

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

„Tak to je fajn, ráda pomůžu. S čím mám začít?“ Během té věty ještě jednou přejela muže pohledem od hlavy k patě.
„Než začneme, prozradíte mi svoje jméno?“
„Jasně, já jsem Nikola. A vy?“
„Ondřej. Moc mě těší.“
Ondřej, ach bože, Ondřej. To jméno znělo v jejích uších tak krásně! V tu chvíli nevěděla, zda někdy slyšela něco krásnějšího. A když se chystala zvednout ze země nářadí pro montáž pneumatiky, nemohla si nevšimnout, jak na ni Ondřej upřeně zírá. Ani on nevěřil svým očím. Díval se na ni tak, jako nikdo předtím.
Bože, je nádherná, rozeznělo se mu v hlavě. Vypadá jako bohyně.
Krásné hnědočerné dlouhé vlasy a zelenohnědé uhrančivé oči mu okamžitě učarovaly. Jemná tvář a vzrušující plné rty, které chtěl v ten okamžik líbat. Něžně by uchopil její tvář, a přitiskl ji k sobě. Svými rty by se dotkl těch jejích a doufal, že polibek opětuje. Jakmile sjel pohledem níž, upoutalo jeho pozornost drobné poprsí, skvěle ladící se štíhlou postavou. Boky, hýždě a pozadí neměly chybu. Slovo bohyně mě napadlo správně, pomyslel si znovu.

***
Začal ústy - laskal je, lehce pomiloval horní ret a poté spodní. Postupně sjížděl dál kolem krku a níž na Nikolina ňadra, břicho. Prozatím se vyhnul nejerotičtější zóně a pokračoval dál ke stehnům, kolenům a kotníkům. Všechny ty kombinace vyvolaly v obou nekonečný chtíč. Nikola si Ondřeje přitáhla k sobě. Jejich rty se setkaly zas a znovu, ruce propletené. Sundala mu bílé tílko a volné džínové kraťasy. Dělalo jí malinko problém rozepnout knoflík u kalhot, ale po pár pokusech se to povedlo. Nyní oba poznávali svá těla v celé jejich kráse.
„Jsi tak nádherná, lásko. Naprosto dokonalá,“ pronesl s povzdechem a obrovským vzrušením Ondřej.
„Miláčku, pojď, nenech mě už víc čekat, už to nemůžu vydržet.“
Ondřej se k ní přitiskl ještě víc. Pomalu a něžně zasunul penis do jejího nitra. Nepokoušel se o žádnou divočinu. Prostě si chtěl vychutnat celé její ženské tělo.
To snad není možné, ona je snad dokonalá úplně všude, i tady, pomyslel si
Mladík měl na mysli přirození dívky. Přesně se shodovalo s jeho představami.
U Nikoly to nebylo jinak. „Nepřestávej, Ondřeji, nepřestávej, prosím. To je nádhera, och, nepřestávej,“ šeptala mu do ucha.
„Pojď se mnou, lásko. Řekni, až budeš, počkám na tebe.“
Propojená těla předváděla dalších pět minut nekonečnou romanci a tančící milování.
„Už budu miláčku, och, ano, už budu!“
„Ach, ano, jsi úžasná.“
Těla strnula a uvolnila se. Muž a žena prožili ten nejkrásnější a nejintenzivnější orgasmus. Ticho, klid - byly slyšet pouze ozvěny posledních výdechů. Ještě chvíli leželi na sobě a vychutnávali si ten pocit okamžiku.

***
Naprosto chápal, proč má jeho přítelkyně tohle místo tak v oblibě. V centru Prahy by sotva našel něco takového. Vzhledem k nepopsatelnému zážitku z jejich milování dal najevo, že i odtud by si mohli odnést nevšední vzpomínky. Snažil se jít na věc zlehka a pomalu.
„Počkej, a co když nás někdo uvidí?“
„Tak ať. Pojď k tomu žebříku.“
Má pravdu, tak ať. A pokud nás má někdo zahlédnout, tak se vší parádou. Chci pořádný sex, pomyslela si v duchu.
Žádný pomalý a něžný aktuálně nepřicházel v úvahu. Nikola omámená chtíčem rozepnula rychlostí blesku jeho kalhoty. U ní to bylo vzhledem k pletené sukni daleko jednodušší. Opřená zády o žebřík obepínala nohou jeho hýždě. Jednou rukou se držela žebříku a druhou vyjadřovala vzrušení pokaždé, když stiskla Ondřejova záda. Mladíka ten akt neskutečně vzrušoval, a tak přidával tempo podle jejích vzdechů.
„Rychleji, Ondro, rychleji.“
Po této větě zešíleli oba dva, a opět docílili společného vyvrcholení.
„Jak je možný, že jsem tě potkal až teď? Jsi přesně to, co hledá každej.“
„Ale nepovídej, ty můj kanče. Uvidíme, co budeš říkat za rok.“
„Vsaď se, o co chceš, že to samý. Ale měli bychom jít, ať všechno stihneme.“

***

„Tati, promiň, ale nemám čas se hádat. Zavolám, ahoj.“
„Nikolo, děda zemřel.“
V místnosti se rozhostilo naprosté ticho, ve kterém vynikal tlukot Nikolina srdce. Tohle nikdy slyšet nechtěla. Ruka poklesla a upustila sluchátko. Najednou neslyšela vůbec nic: volání Sebastiána ani Ondřeje. Cítila pouze bolest. Svírající, drásající a bodavou. A pak se ozvala rána, která se rozlehla celým bytem. Ondřej neváhal a vyběhl nahoru za ní.
„Proboha, lásko, co je, co se stalo? Vzbuď se, slyšíš? Proboha.“
Ležíc na zemi stále nevnímala vůbec nic. Omdlela. Mladík s dívkou párkrát zatřásl, aby se probrala. Po necelých dvou minutách se mu to podařilo.
„Jsi vzhůru, lásko? Co se děje? Prosím, mluv se mnou!“
„Ne, ne, ne, tohle ne, to není možné,“ vykřikla vší silou, která jí v tuto chvíli ještě zbyla.
Choulila se do klubíčka, naprosto zlomená.
„Já to nestihla, nestihla jsem to. Proč, proč, co jsem komu udělala? Ne, ne, ne, ne.“
„Můžeš mi říct, co ti sakra je?“
„Co mi je? Tak ty se ptáš, co mi je? Zemřel… Zemřel a já tam nebyla. Místo toho tady tři měsíce žiju s tebou. Děda už tady není a já s ním nebyla, chápeš to?“


Žánry