Průsečík

Anotace

Ukázka z textu

str. 93
Když mě Vaněk s nálezem poprvé konfrontoval, chtěl vědět, co vím o té druhé ženě. Předpokládal, že i s tou druhou mrtvolou mám něco společného.
Jenže moje paměť se tím šokujícím odhalením nevzpamatovala. Nebyl jsem si schopen na nic vzpomenout.
Vaněk a spolu s ním policie mě přímo z ničeho neobvinili. Neměli žádné přímé důkazy, že bych snad mohl být pachatelem. Karla prý měla proraženou lebku, nebylo jisté, zda následkem nárazu, nebo úderu. Druhou ženu někdo utloukl. Fakta z doby nehody ovšem mluvila proti tomu, že bych s tím mohl mít cokoliv společného. Proletěl jsem přece oknem auta, byl jsem okamžitě v bezvědomí. I kdybych se snad probral, což se podle tehdejších lékařských zpráv nezdálo být možné, mohl jsem se před příjezdem sanitek a policie probrat a stihnout pohřbít dvě ženská těla? Anebo pohřbít jen Karlu, neuvěřitelnou shodou okolností hned vedle jiného těla zabaleného do koberce, stejně jako to Karlino?
Nedávalo to celé smysl. To uznával i Vaněk. Nebyl s námi v autě ještě někdo jiný? Někdo třetí? Nevzali jsme nějakého stopaře?
Nic takového si nepamatuji, odpověděl jsem po pravdě. V mojí paměti je uložena jen moje cesta s Karlou, což vzhledem k nálezu jejího těla na tom místě potvrzuje, že vše, co se dělo před nehodou, si nejspíš, přinejmenším v hlavních obrysech, pamatuji dobře.
Dodnes mě nikdo z ničeho neobvinil, ale moje kariéra, jak politická, tak univerzitní, je stejně v troskách. Informace o hrůzném nálezu i o mém spojení s ním se dostaly do médií. A některá z nich už se s respektováním presumpce neviny příliš nezdržovala. Už jen samotné spekulace o tom, co se tehdy mohlo stát, byly zničující.
Svým způsobem mne to vše už nemohlo profesionálně poškodit, protože jsem oficiálně už v důchodovém věku. Stáhl jsem se z univerzity i politiky, zažádal si o důchod. Ale budou se mi už do konce života vyhýbat i někteří dobří známí a já sám strávím nejspíš zbytek života sžírán pochybnostmi.
Co se tenkrát vlastně stalo? Nikdy se to zřejmě už nedozvím.