Panna Maria z lesů

Ukázka z textu

Když světlo spatřila znovu, nalevo od sebe, zdálo se jí, že se prudce točí nebo vibruje a chvěje se. Tentokrát bylo blíž a také níž, a Ann s vědomím, že mu neuteče, zvedla před sebe růženec jako štít. "Nech mě na pokoji, jdi pryč!" volala. "Zmiz odtud!"
Jak později řekla vyšetřovatelům, světlo ale dál neslyšně klouzalo směrem k ní v hrozivém oblouku - napřed kleslo a pak postupovalo dopředu. Přitom rostlo a dostávalo stále určitější obrysy, až se proměnilo ve zřetelnou lidskou postavu - Ann rozeznala průzračnou mihotající se tvář a pár zářících rukou; postava se vznášela nad lesní půdou ve vzdálenosti asi třiceti metrů. Záře teď byla příliš jasná a oslnivá, takže se na ni nedalo pohlédnout, proto si Ann, stále se chránící růžencem, zakryla volnou rukou oči a vykukovala jen štěrbinou mezi prsty. "Neubližuj mi!" prosila s pocitem, že je světlu vydána na milost a nemilost. "Prosím, prosím, jdi pryč!"