Retro ČS II. - Jak jsme si to (u)žili za reálného socialismu

Nelituji dob dávno uplynulých, nevzpomínám s dojetím na minulý režim, ani na omezený výběr potravin a spotřebního zboží, ze kterého bychom dnes měli asi doživotní trauma (jak mě dokáže vytočit, když v obchodě nemají to, pro co tam jdu!!), ale s láskou vzpomínám na své dětství, a snažím se setřást prach a pavučiny ze svých vzpomínek.

S každou další stránkou se mi vybavují v mysli obrázky, které evokují dávno zapomenutou chuť vitakávy, kterou nám maminka dělávala s mlékem k bramborákům, pizzu v prášku, top topic a vineu – to když jsme měli doma oslavu, esíčka, máslové club sušenky, pedro žvýkačku… Vzpomínám na prázdniny u babičky a na kávová zrna, která nám kupovala, také na pojízdnou prodejnu, která jezdila každý čtvrtek do vedlejší vesnice a mívali čerstvé maso, vybavuji si holicí krém Don, který dostával děda pravidelně k svátku spolu s žiletkami Astra…  V hlavě se mi míhá časopis Dikobraz, Rubikova kostka, střihy v Praktické ženě, oranžový kočárek, do kterého mi maminka našila peřinky a Ježíšek mi přinesl plastové miminko se zavíracíma očičkama, vidím nafukovacího bizona, na patře cítím nakyslou chuť ovocné přesnídávky, v duchu listuji časopisem 100 + 1 s tolika zajímavostmi ze světa, že si naši dokonce nechali svázat 5 ročníků, které pravidelně odebírali. Dokonce jsem tu objevila i ten příšerný pruhovaný svetr, který jsme měly všechny 3 ségry… vybavuji si, jak jsme bílou krajkou s mámou „oživovaly“ džínovinu a našívaly ji na sukně, vidím čelenky a lesklé legíny na aerobic… taky ušák u babičky v obýváku a eta mixér, ke kterému přistupovala v kuchyni s nábožnou úctou, obří ploché baterie a tehdy moderní psací elektrický stroj. Na jeho předchůdci jsem v roce 1993 složila státnice z techniky administrativy…

Obě knížky jsem věnovala rodičům k jejich výročí. Sešli jsme se celá rodina a zažili báječný večer plný vzpomínek. „Vzpomínáš, když…,“, „Víš, jak to tehdy bylo“, „Jéééé, to jsme taky měli“, „A tohle vydrželo snad 100 let, už jsem to dávno chtěla vyhodit, ale mamka mi nedovolila se toho ani dotknout“, „A na tohle si pamatuju, to bylo docela dobrý, viď?“

Nestydím se, že jsme si nostalgicky zavzpomínali a knihy mají své čestné místo na chatě, kde se ségrami o dovolené lenošíme a zavařujeme okurky, což nám zůstalo z dřívějších dob J I když jde o dobu ortodoxního socialismu, žili jsme v ní, a dětství mám já konkrétně spojené právě s těmihle časy a s výrobky, které tehdy byly k dostání.

Zajímavý vydavatelský počin se setkal s obrovským úspěchem, takže za mě velká gratulace a další skvělé knižní nápady!

Hodnocení: 100 %

Autorka recenze: Lucie Bednářová