Syn větru a prsatý muž

Ukázka z textu

DUCHOVÉ
A LEGENDA O BÁJNÉ ZEMI
Obřady už viděl při minulých výpravách, ale nikdy
při elektrickém světle, které tam v podobě zářivek a pomocí
prodlužovaček přitáhli. I když tam svítily petrolejové
lampy, najednou to mělo úplně jinou atmosféru
než u ohně.
Při zahájení obřadu Aman Tany všechny obešel a na
náhrdelník či na oblečení jim zavěsil listy smotané ratanem.
Když si ho vázali navzájem kouzelníci, přáli si
hodně štěstí při šamanském letu.
David se, přestože to spatřil mnohokrát, těšil, jaké
to bude tancovat na vlastních patách. Aman Tana odříkal
nad slepicí podobné věty a prosby, jaké vyslovují
různí věřící po celém světě – zejména se týkaly zdraví
a dostatku. Potom s kurem obešel Amana Seilu, Amana
Veroniku a všechny, co byli v umě Zádumčivého, včetně
kapitána, který se česky bránil: „Mě s ní ošmrdlávat
nemusíte.“ A jak se už mentawajsky naučil, dodal: „Masura
bagata – děkuji.“
Kouzelník se slepici omluvil za zabití a nechal jednoho
mladíka, aby jí zakroutil krkem. Ten ji ještě, když
sebou v posledních záchvěvech trhala, strčil nad oheň,
kde jí opálil peří. Následně slepici Aman Tana nařízl,
roztrhl jí hruď a vyndal střeva i s pobřišnicí.
Z ní šaman zkoumal budoucnost – podle krvavých
stop na průhledné bláně.
„Majeru le – velmi dobré.“
Oddíbnul kus masa a položil ho na okraj talíře, který
nahradil mísu z teakového dřeva, a obešel s ním celou
umu. V rozích se zastavil a prosil duchy zemřelých. To
samé se opakovalo u dalších dárků pro předky, jako byl
tabák nebo kus masa z prasete nadvakrát zabíjeného
tupým kopím. Teprve když nařízli kůži nožem, kopí
konečně provrtalo hrdlo. Zvíře chroptělo, dokud nevykrvácelo.
Dlužno dodat, že předtím se mu kouzelník
také omluvil, že mu berou život, protože se musejí najíst.
Prase posléze potřel vonnými květy, teprve poté ho
svěřil do rukou mladým chlapcům, aby ho zabili.
Bubeníci začali u ohně nahřívat krajtí kůže na bubnech,
aby správně zněly, až se budou trefovat do neustále
se zrychlujícího tempa tanečníků.
David již dříve odkoukal, že když se od ohně vracejí
bubeníci, hráči na gadžaumy, brzo se začne tančit. Proto
možná překvapil Amana Tanu tím, že se zvedl a vzal
si správně mezi palec a ukazováček listy, které od něj
předtím dostal.
„Jágaj boiro – Rozumí trochu,“ prohodil starší šaman
k Amanu Seilimu.
Bubeníci začali hrát a kouzelníci i Prsatý muž se pohupovali
v bocích a rukama napodobovali let ptáka.
Zničehonic přišel sun krok vpřed a vzápětí dupání pozadu
na fošny a bambus na zemi, takže vedle bubnů se
ozvala i nesvázaná, nepřitlučená podlaha a rezonovala
s každým dupnutím tanečníků.
Pořád rychleji!
První tři čtyři tance se Prsatý muž úporně snažil tancovat
v rytmu podobné figury jako oba kouzelníci a odměnou
mu byl jen smích žen a dětí.
Muži sedící na verandě umy ho pozorně a zamračeně
sledovali, jestli bere tanec, který tady znamená cestu
k duchům zemřelých, dostatečně vážně.
Když viděli jeho soustředěním přivřené oči a čůrky
potu stékající po jeho masitém těle, přestali se tvářit tak
urputně a někteří z nich se připojili k tanci.
Jakmile ztratili ostych, tančili s grácií a pohyby jejich
trupu a rukou opravdu připomínaly let ptáka. David
okouzleně sledoval lehkost, se kterou pluli prostředkem
velké chýše, který tady na Siberutu byl od věků vyhrazen
mužům – a při slavnostech tanci.
Teprve když Davidovi došlo, že může zavřít oči
a představovat si, že letí povětřím v řadě za nimi, šlo to
najednou samo. Ani se nemusel soustředit na gadžaumy
či ozvěnu nohou ostatních tanečníků na volně položené,
nesvázané bambusové podlaze. Cítil celým tělem,
v jakém tempu vibruje podlaha, jak mu zrychluje srdce
– a přidávají se i nohy. Cítil krev ve spáncích, vůni spálené
prasečí kůže, letěl jako pták v oblacích. Na chvíli se
toho pocitu lekl. Otevřel mimoděk oči, ale zjistil, že podobně
blaženě, jako ve spánku, se usmívá i Aman Tana
a Aman Seila. Rychle semkl víčka, aby se mu ten pocit
letu vrátil.
Byl zklamaný, když tanec náhle skončil. Chtělo se mu
pokračovat. Bylo to na něm asi vidět, ještě i po tanci
se na místě pohyboval, protože Aman Tana se na něj
usmál a poklepal mu na rameno: „Šetři síly.“
Sedli si na zem a oddychovali. David se zkusil jako
oni ovívat suknicí, která měla na spodním okraji dřevěnou
tyčku se svazky bílého peří na obou stranách.
Nemohl přemýšlet, jen se cítil v krátkém okamžiku tak
v pohodě, že by se snad rozplynul, kdybyste ho o to požádali.
Nevnímal, co se děje okolo, jen se těšil na okamžik,
až bubeníci přinesou zpět nahřáté gadžaumy. Nedařilo
se mu povídat si s kapitánem ani s nikým jiným. Jen se na
přítele nepřítomně díval a kýval hlavou, ačkoli ho neposlouchal.
Dokud se znovu nezachvěla podlaha pod bubeníky
vracejícími se od ohně, nereagoval na nic.