Příběh lvice Elsy

Její rodné jméno znělo Friederike Victoria Gessnerová. Narodila se 20. ledna 1910 v Opavě v rodině sudetských Němců. Neradostné dětství ovlivnilo Frídu na celý život. Bylo jí dvanáct, když se rodiče rozešli. Otec, stavební rada, neunesl, že mu manželka dala tři dívky (Friederike oslovoval dokonce mužským jménem Fritzi a nutil ji oblékat se do chlapeckých šatů), a matka, sebestředná členka významné podnikatelské rodiny Weisshuhnů, se s dcerami přestěhovala do Vídně, aby se jich tu - na naléhání milence - zřekla. Ještě předtím upekla dceřina oblíbeného králíka jménem Hasi a donutila ji, aby ho snědla.

Frída pak vyrůstala u babičky. O mnoho let později prohlásí, že v životě opravdu milovala jen dvě bytosti - právě vídeňskou babičku a lvici Elsu. Na rodné Opavsko se ale vracela až do svých osmnácti let a odnesla si odtud další - veskrze traumatický - zážitek, který formoval její vztah k přírodě. Na popud příbuzných zastřelila v lese srnce, okamžitě se jí udělalo špatně a rozhodla se, že zvířata nebude už nikdy zabíjet, ale naopak chránit. Tak zní alespoň její vlastní legenda.

Tři nestálá manželství

Ve Vídni Frída studovala hru na klavír, výtvarné umění i medicínu. Během románku s ženatým bankéřem otěhotněla a byla přinucena k potratu. Od té doby nemohla mít děti.

Jejím dalším nápadníkem byl židovský obchodník, baron Viktor von Klarwill. Vzali se v roce 1935. Dva roky nato ji manžel poslal do Afriky, konkrétně do Keni, aby obhlédla terén pro případné usídlení. Antisemitismus v Rakousku sílil a Hitlerova expanze do sousední německy mluvící země byla čím dál reálnější. Na lodi poznala švýcarského botanika Petera Ballyho a ještě téhož roku se vzali. Právě on ji překřtil na Joy. Díky němu začala také kreslit - za přesná vyobrazení afrických rostlin získala na výstavě v Londýně zlatou medaili. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi.

V roce 1939 vystoupali společně na Kilimandžáro. Ani tentokrát ale manželství dlouho nevydrželo. V roce 1944 přišel rozvod a ještě v tom samém roce si Joy vzala v Keni britského strážce zvěře George Adamsona, s nímž žila až do své smrti. I toto manželství bylo však poznamenáno několika rozlukami a přinejmenším od počátku sedmdesátých let zůstávalo pouze formálním - udržovaným ze všeho nejvíc kvůli image šťastného páru, která přispívala k prodeji Joyiných knih.

Příběh lvice Elsy

Příběh lvice Elsy

Zavraždil ji sluha

I když po úspěchu svých knih a filmů zbohatla, vedla Joy Adamsonová nadále skromný život. Veškeré příjmy věnovala nadacím, sponzorovala záchranu divokých zvířat po celém světě (honoráře za česká vydání svých děl poukázala na záchranu huculských koní). V Keni pomohla založit šest národních parků. Navzdory své slávě však zůstala k stáru opuštěná. Zřejmě se nikdy nenaučila jednat s lidmi, a tak dožila bez manžela, bez kontaktu s rodinou, obklopena jen pár přáteli a svými zvířecími miláčky.

Zdá se, že ne příliš citlivé chování stálo i v pozadí její smrti. Když ji v keňské rezervaci Shaba, kde se věnovala levhartici Penny, okradl její sluha, okamžitě ho propustila. Joy však nadále mladíka při každé příležitosti ponižovala. Až si ji onen muž - bylo to 3. ledna 1980 - vyčíhal a ubodal. Násilnou smrtí zemřel i George Adamson, kterého v roce 1989 - jako třiaosmdesátiletého starce - zabili pytláci. V Opavě má dnes Joy Adamsonová pamětní desku na rodném domě, ulici s přilehlým náměstím i parkem a muzeum.

Autor František Houdek
22. 1. 2015 - Mlada fronta DNES, str. 1 - Dens +