Celý den se nic nestane

Hrdinkami příběhu jsou Marta a Lola. Matka a dcera. Marta, žena zralého věku, touží po lásce, štěstí a porozumění s dcerou. Mladičká Lola zase hledá na prahu dospělosti samu sebe.

Obě ženy v sobě občas nacházejí vzájemné porozumění, útěchu i ochranu. Mnohem častěji ale stojí proti sobě, ztracené si věkem, pohledem na svět i vlastním já. Neschopné vzájemně komunikovat. Jedno však mají bez výhrad společné. Touhu po Esterházym.

Esterházy z jejich života kdysi odešel bez rozloučení, bez vysvětlení. Jednoho dne byl zkrátka pryč. Obě čekají na jeho návrat. Jen ten může vrátit jejich vychýlený život do pevných a jistých kolejí. Kde však Esterházy je? Žije vůbec ještě? Vrátí se k nim někdy?

Jenomže mysl se nedá zavřít někam do komůrky, a tak se neubránila pomyšlení na to, co mu řekne, až se objeví ve dveřích (Takhle ses předtím nikdy nečesal, viď?), anebo když vařila meruňkové knedlíky, napadlo ji, že snad ho nenapadne přijít zrovna teď, protože meruňkové knedlíky tedy zrovna rád neměl...  Přemýšlela, co udělá, až ho uvidí, jestli ho prostě silně obejme a zůstanou tam stát v objetí nebo se začnou líbat a dotýkat se navzájem svých obličejů - anebo si to rovnou rozdají, a udělí tak nevyšší státní vyznamenání všem těm večerům, kdy jejich nenaplněné touhy lomcovaly mřížemi?

Začátek příběhu je jedno velké tajemství. Jsou tu dvě ženy, které tápou, hledají to Něco. Jsou si tak blízké a přitom nekonečně vzdálené. Touží po něčem, aniž by přesně věděly, co to je. Ví jediné, že to co mají teď, rozhodně není to pravé.

Po počátečním tápání se rychle pomocí drobných dílků začíná skládat tajenka. Vzpomínky obou žen rozkrývají to, jaký Esterházy byl, jaké jsou ony samy, i jaký život všichni vedli. Marta se vrací do minulosti na samotný počátek jejich vztahu a Lola do nejranějších vzpomínek z dětství.

Styl postupného odhalování je velkou zbraní této knihy. Každá stránka přináší nové informace  a přece nic není stále jasné. Poháněni zvědavostí musíte zkrátka číst dál a dál.

Na světlo se tak dostávají informace, které nemusíte zrovna očekávat. Lidská mysl si občas hraje svoji vlastní hru a během let vzpomínky přetvoří. Možná si rádi pamatujeme jen to, co se nám hodí a co je pěkné.

Kromě spíše chmurného děje se tu objevuje i několik úsměvných pasáží, které vyplývají z Martina zaměstnání coby recepční v hotelu. O pozdvižení se postará několik hostů a tím i o zpestření a odlehčení děje.

Kniha je velmi dobře vystavěným příběhem dvou žen. Odehrává se v jediném dni a díky příjemnému stylu autorky ho možná i za jeden den stačíte přečíst. Doporučuji především čtenářům "náročnějších" ženských románů.

Autorka recenze: Eva Šamánková